Magdaleniny prádelny, původně zamýšlené jako útulky pro „padlé ženy“, se v průběhu let změnily v místa utrpení, kde tisíce žen zažívaly psychické i fyzické týrání.
Jaký byl skutečný osud těchto žen? „Magdaleniny prádelny, známé také jako Irské prádelny, byly založeny v 19. století jako místa pro ženy, které společnost považovala za ‚padlé‘. Za jejich branami však neprobíhalo pokání nebo záchrana duší, nýbrž tvrdá práce, izolace a ponižování. Během jejich stopadesátileté existence prošlo těmito zařízeními přibližně třicet tisíc žen,“ uvádí portál magazin.cz, který se tématu rovněž věnoval.
Zrození „útulků“ pro padlé ženy
Magdaleniny prádelny byly původně založeny jako charitativní instituce řízené náboženskými řády. První prádelna vznikla v Dublinu roku 1765 a postupně se rozšířily do dalších částí Irska a Velké Británie. Prádelny měly poskytovat útočiště ženám, které byly považovány za hříšnice – šlo zejména o prostitutky, svobodné matky nebo ženy považované za morálně zkažené. Těmto ženám bylo přislíbeno vykoupení skrze práci a modlitbu.
Magdaleniny prádelny v Irsku počátkem 20. století. Zdroj: Scanned by Eloquence / Wikipedia commons – CC0 (volné dílo)
„Prádelny byly často vedeny jeptiškami, které věřily, že těžká práce v prádelnách a přísná kázeň mohou tyto ženy očistit od hříchu a navrátit je na správnou cestu. Ženy, které zde byly internovány, však často nedobrovolně trpěly,“ uvádí portál history.com.
Realita za zdmi Magdaleniných prádelnách
Zatímco prádelny měly zajišťovat pomoc a péči, skutečná situace byla zcela odlišná. Mnoho žen bylo do těchto institucí umístěno bez souhlasu, a to na základě rozhodnutí rodiny, kněží nebo místních úřadů. Ženy zde byly nuceny vykonávat tvrdou práci, často bez nároku na mzdu nebo osobní svobodu. Ponižování, fyzické a psychické týrání bylo na denním pořádku. Mnohé ženy byly navíc izolovány od světa, bez možnosti odejít nebo kontaktovat své rodiny.
Ženy v Magdaleniných prádelnách byly často vystaveny nelidským podmínkám. Pracovaly od úsvitu do soumraku v hrozných podmínkách a byly pod neustálým dohledem. Jakýkoli pokus o útěk byl tvrdě potrestán. Některé ženy zde zůstaly po celý život a zemřely ve stejném ústavu, do kterého byly kdysi přivedeny.
Konec éry Magdaleniných prádelnách
Magdaleniny prádelny byly v provozu až do konce 20. století. Poslední z nich byla uzavřena v roce 1996 v Dublinu, což vyvolalo skandál a rozhořčení po celém světě. Ačkoli se církev snažila udržet pověst těchto zařízení, svědectví žen, které prádelnami prošly, odhalilo strašlivou pravdu o jejich životě v těchto zařízeních.
„Ačkoli byla církev dlouhou dobu kritizována za zneužívání žen v Magdaleniných prádelnách, teprve po uzavření poslední z nich došlo k rozsáhlému vyšetřování a odhalení skutečného rozsahu utrpení. Vlády některých zemí včetně Irska následně ženám, které v těchto institucích trpěly, nabídly omluvu a finanční kompenzaci,“ konstatuje theguardian.com.
Dědictví Magdaleniných prádelnách
Příběh Magdaleniných prádelnách je tragickou kapitolou v historii církevní a sociální péče o ženy. Tato místa, která měla být útočištěm, se stala vězeními, kde se ničily životy. Ačkoli mnoho žen trpělo v tichosti, jejich příběhy a odhalené skutečnosti přiměly svět, aby se na tuto část historie podíval novým pohledem a uznal křivdy, kterým musely čelit.
Magdaleniny prádelny jsou dnes připomínkou toho, jak nebezpečné může být slepé následování náboženských dogmat, a jak snadno se pod rouškou víry mohou dít neodpustitelné zločiny. Tato místa, kde se údajně měly vykonávat dobré skutky, se pro tisíce žen stala noční můrou, ze které se už nikdy neprobudily.
