Mnoho lidí si myslím, že stačí jednoduše podívat se na ruce a zjistit, zda je člověk pravák nebo levák. Bohužel to ale tak jednoduché není.
Tématu se věnoval zahraniční web scientificamerican.com s tím, že existuje totiž mnoho lidí, kteří mají nejraději pravou ruku, ale v některých činnostech používají levou ruku a naopak. Například někteří lidé píší pravou ruku, ale když si čistí zuby, používají levou ruku. Jiní zase používají ruku při jídle, ale levou ruku při psaní. Tito lidé se nazývají ambidextři a jsou velmi vzácní.
Praváci nebo leváci totiž můžete být nejen na ruce, na nohy, ale třeba také na uši. Lateralita totiž není jen o tom, kterou rukou píšeme nebo jíme. Je to ve skutečnosti daleko složitější.
Člověk je ze své podstaty bilaterální, tedy dvoustranný. To vlastně znamená, že většinu orgánů a částí těla máme po dvou, a pokud by nás po smrti podélně rozřízli, dostanou dvě poměrně stejné poloviny. To je však jen velmi zjednodušený pohled, který tak zcela neodpovídá realitě. Obvykle platí, že příroda bývá na jedné straně štědřejší než na druhé. A toto se rozhodovalo ještě v době, kdy jste se jako plod vyvíjeli v břiše matky.
Prsty & ruce, ilustrační foto/grafika. Zdroj: app.vaibe.ai / Nikola Macáková, událostiextra.cz (grafika vytvořena pomocí Al).
Už na ultrazvuku se dá například rozpoznat, že miminko jednu ruku častěji používá k tomu, aby si cucalo palec, nebo si ji dává blíže k obličeji. U 90 % lidí je právě pravá ruka tou dominantní. Ale u rukou to zdaleka nekončí.
Pravá nebo levá noha?
Když začínáme s něčím novým, často nám radí, abychom vykročili pravou nohou. Jenže pro někoho může být zrovna ta levá noha pro první krok přirozenější. Přemýšlejte také nad tím, kterou nohou se spíše budete odrážet na koloběžce nebo když chcete skočit do dálky. Anebo která noha bude vaše dominantnější, pokud si chcete odpočinout a přenesete váhu jen na jednu z nich. Obvykle podobně jako u ruky většina lidí vládne spíše pravou nohou, ovšem dominanci ruky to odpovídat nemusí. Pak se jedná o tzv. zkříženou lateralitu. Fotbalista levák může kopat pravou nohou, stejně jako pravák levou.
Přesnější oko
Vytvořte si z prstů trojúhelníkové okénko, pak ruce natáhněte před sebe a namiřte je na nějaký předmět. Následně vždy jedno oko zavřete a dívejte se, jak se proměňuje to, co vidíte. Zůstává vám při zavírání levého oka předmět na jednom místě, ale pokud zavřete to pravé, tak skáče? Pak je vaše pravé oko dominantní. Tímto okem se také budete instinktivně dívat do kukátka či do hledáčku fotoaparátu.
Dominantní oko znovu nemusí být nutně stejné jako je dominantní ruka. Zatímco totiž levou či pravou ruku má pod palcem vždy opačná mozková hemisféra, u očí je to jinak. Každá z hemisfér řídí obě oči, ale má přitom na starosti jinou oblast oční sítnice.
Bystřejší sluch
Máte před sebou pět zavřených skříněk a víte, že v jedné z nich tiká nahlas budík. Máte jej najít, aniž byste skříňky otevírali. Jak to uděláte? Ideálně samozřejmě tak, že ke každé skříňce přiložíte ucho. Ale uděláte to s levým nebo pravým uchem? Levé ucho podle studií použije asi 60 % lidí, a to přesto, že většina z nich budou klasičtí praváci. Zkřížená lateralita ve vztahu ruka – ucho je poměrně častá. Jak je to ale s telefonováním? Není pravda, že většina lidí přikládá telefon k pravému uchu? To sice ano, ale na to se příliš nedá spoléhat, protože častokrát si ucho volíme podle dominantní ruky nebo podle toho, která je zrovna volná. Obecně však také platí, že pravé ucho bývá citlivější k poslechu lidské řeči.
Jak si mozek dělí práci
Americký neurovědec Roger Wolcott Sperry začal zkoumat ve druhé polovině 20. století pacienty s epilepsií. U těch, kterým bylo odstraněno nervové spojení mezi pravou a levou hemisférou, si povšiml zvláštních věcí, které jej velmi zaujaly. Šlo především o to, že zjistil, že každá hemisféra je zaměřena na výkon určitých funkcí. Právě tento objev mu vynesl Nobelovu cenu, a my dodnes označujeme levou hemisféru za „logickou“ a pravou za „kreativní“. Nicméně dnes už se mnoho vědců domnívá, že takové rozdělení mozkových funkcí je přežitek a že je ve skutečnosti všechno trochu jinak.
