Neuvěříte, co všechno stálo za zrodem etikety – od zákazu dovádění na trávníku po složitý ceremoniál u lože!
Etiketa vznikla díky zahradníkovi francouzského krále. Zakázal sexuální hrátky!
Určit, kdy přesně vznikla pravidla společenského chování, je jako hledat jehlu v kupce sena. Kde začínají „pravidla“, která platí pro všechny, a kde končí nepsaná dohoda mezi jednotlivci? Přesto víme, že naše každodenní „prosím“ a „děkuji“ mají za sebou pořádně divokou historii.
Společnost se totiž zrodila ve chvíli, kdy první člověk seskočil ze stromu a začal se shlukovat s ostatními. Už tehdy se v jeho hlavě rodila pravidla, jak se chovat k druhým – a to nebyly žádné formalitky! „Už v pravěkých tlupách existovaly nepsané zvyklosti, které určovaly, co se smí a nesmí. Byly to základy, ze kterých se později vyvinuly zákony a přikázání, jak ukazuje Lucie Konečná ve své práci o historii etikety na VŠE,“ píše v krátké citaci Lucie Konečná ve své diplomové práci „Historie etikety a vývoj pravidel společenského chování v ČR“, VŠE, Praha.
„S měnícím se světem se proměňovala i etiketa. Jak přišly nové civilizace a víry, zvyky se přetavily do náboženských přikázání a státních zákonů. Část těchto pravidel se přenesla do knih, část zůstala živá jen v lidové tradici. Přesto si své místo na slunci našla i drobná „zákulisní“ pravidla, která se ne vždy dostala na veřejnost,“ píše k tématu magazín nespechej.cz.
A pak přišla Francie a její král Slunce, Ludvík XIV. Ten se rozhodl, že jeho zahrady nebudou sloužit k milostným radovánkám. Traduje se, že právě zahradník ve Versailles napíchal cedulky do trávníků s přísným zákazem erotických her.
Od německého „sticken“ – připichovat – se přes francouzské „estiquette“ narodilo slovo „etiketa“, které dnes znamená nejen pravidla chování, ale i nálepky na lahvích. Tyto skromné cedulky byly prvním manifestem: tady se milovat nebude!
„Zajímavé je, že etiketa nikdy nebyla jen o zákazu nebo příkazu. Ludvík XIV. z etikety udělal doslova vědu – a nebylo to jen o trávnících. Královský dvůr fungoval podle propracovaného ceremoniálu, který definoval dokonce i to, kdo smí králi svléknout košili nebo ho doprovodit k posteli. Vše bylo rituál. Ráno začínalo pompézním vstáváním, večer pak ještě okázalejším uléháním, při kterém asistovali i ti nejvýše postavení šlechtici,“ upřesňuje magazín nespechej.cz.
„Málokdo ale ví, že etiketa za Ludvíka XIV. neomezovala jen pohyb po trávníku a ceremoniály u lože. Byla také prostředkem, jak vnést řád do chaosu intrik a dvorských her. Pravidla určovala, kdo kde sedí u stolu a kdo má právo mluvit. Byl to jeden z prvních pokusů, jak zkrotit lidskou ješitnost – i když to tehdy mělo hlavně zajistit poslušnost vůči absolutní moci,“ dodává k danému tématu, v krátké citaci s redakčním přepisem magazín nespechej.cz.
Aby toho nebylo málo, Ludvík XIV. nechal módní svět otřást až do morku kostí. Zavedl kravatu – symbol mužské elegance, který se stal pevnou součástí šatníku a přežil dodnes. Kdo by to byl řekl, že i tak zdánlivě obyčejná věc jako kus látky uvázaný kolem krku má své kořeny ve dvorní etiketě a královských dekretech?
Jenže etiketa nebyla vždy jen bičem moci. V 18. století se stala i důkazem, že umíme žít spolu v míru. Z etikety se vyvinulo umění zdvořilosti a respektu, které sahá daleko za brány Versailles. A i když dnes už v trávnících nenajdeme cedulky proti sexuálním hrátkám, principy vzájemného respektu zůstávají aktuální.
Etiketa zůstává v naší společnosti jako nenápadná, ale mocná síla. Od banálního „prosím“ po složité diplomatické rituály – vše má své kořeny v dávné historii, která sahá až k prvnímu zákazu na trávníku.
