Román z afrického prostředí se píše různě. Někdy naprosto lehce. Někdy zoufale těžce.
Kolikrát píšu do půl jedné do rána, protože mi to jde a přijde mi škoda jít spát. A to i když vím, že bych měla, protože mé děti vstávají ráno velmi brzy. Někdy však vysedávám u počítače, pozoruji blikající kurzor a nejsem schopná napsat ani několik kloudných vět. Ale to všechno k tvorbě knih patří. Napsala v úvodu pro redakci magazínu UdálostiExtra.cz spisovatelka Hana Hindráková.
Pokaždé se snažím, aby v knize kromě napínavého příběhu byla i osvěta týkající se určitého tématu. „V románech Nezlomný a Děti nikoho to byla problematika keňských dětí ulice. V románu Bouře nad savanou jste se mohli dočíst o Mungiki, zakázané keňské sektě. Očarovaná ukázala až téměř neuvěřitelný svět afrického čarodějnictví. Ve Svítání nad savanou jste se seznámili s prací organizace Veterináři bez hranic. A Smrtící byznys ukázal, jak velký a nebezpečný problém jsou falešné léky, které se dováží z Číny do afrických zemí. A nejen tam,“ konstatovala.
„Minulý rok jsem začala pracovat na románu Obchodníci s dětmi (původní pracovní název byl Zloději dětí), jehož hlavním tématem jsou nelegální adopce. Kniha se bude odehrávat v Keni, v Nigérii a okrajově na Zanzibaru,“ vysvětlila Hana Hindráková.
Proč nedávat bonbony africkým dětem
Obchodníci s dětmi jsou lidé, kteří se neštítí vůbec ničeho. Unášejí mladé ženy, které nechávají znásilňovat, a když otěhotní a porodí, děti jim vezmou a prodají je jako sirotky na adopce. Obchodníci s dětmi unášejí chudé děti, které žijí s rodiči ve slumech, zavírají je do sirotčinců a poté je vydávají za sirotky vhodné k adopci. Obchodníci s dětmi kradou děti zranitelným matkám z ulice, které se stejně jako lidé ze slumů nemají jak bránit. Pokud jsou to větší děti, které si své rodiče pamatují, tak je obchodníci s dětmi nechávají projít šílenými voodoo rituály, při nichž zavřené v rakvi či pijící zvířecí krev přísahají, že nikomu o své původní rodině nepoví.
Z výše uvedeného je zřejmé, že i můj nový román bude vycházet ze skutečných událostí, které zakomponuji do napínavého příběhu. Minulý týden jsem na něj podepsala smlouvu. Vlastně to bylo úplně poprvé, kdy jsem podepsala smlouvu, přestože ještě nemám knihu napsanou. Nakladatelství mi smlouvu nabízelo už před Vánoci, ale to jsem se opravdu bála ji podepsat, protože jsem neměla napsanou ještě ani řádku. Nyní už mám sto třicet stran a termín odevzdání v červenci, což mi přijde celkem splnitelné. Kniha vyjde v první polovině listopadu.
Protože mám dvě malé děti, píšu většinou po večerech. Když prckové kolem půl deváté usnou, tak si sedám k počítači. Snažím se psát každý den. I kdyby to bylo jenom pár vět. Přestože mě psaní velmi baví a naplňuje, tak kolikrát jsem po celém dni tak unavená, že už se mi nechce vůbec nic než jít spát. Ale jak říkal jeden můj přítel, mám prostě přísného šéfa, tak si k tomu prostě aspoň na chvíli sednu. Být sám sobě šéfem je někdy těžké, ale to mi naštěstí celkem jde.
Když se věnuji částem, které se odehrávají v Keni, tak text přibývá rychle. Keňa je má srdeční záležitost a strávila jsem tam spoustu času. I proto si dovedu všechno dobře představit a popsat. Stačí zapátrat ve vzpomínkách.
Rozhovor s Olgou Houngbedji: zamilovala jsem se do šamana
„Jakmile jsem však začala psát část odehrávající v Nigérii, okamžitě jsem narazila. Když jsem tam situovala děj románu, byla jsem tak zabraná do příběhu, který se odvíjel v mé mysli, že jsem úplně zapomněla, že o Nigérii vůbec nic nevím. Jaké je tam počasí? Bezpečnost? Zvuky? Vůně? Stromy? Květiny? Jak se místní chovají k bělochům? Jací jsou Nigerijci? S každou další větou vyvstávalo víc a víc otázek. Takže jsem přerušila psaní a přečetla si několik cestopisů z této země. Sledovala jsem videa na YouTube. Používala jsem aplikaci Google Earth, abych se podívala, jak vypadají konkrétní ulice a jejich okolí. Našla jsem lidi, kteří tam žijí a byli by ochotni odpovídat na mé dotazy. S jednou Češkou žijící v Nigérii jsem se domluvila, že až rukopis dopíšu, tak si ho přečte a zhodnotí, zda jsem Nigérii dobře vystihla. Když píšu o zemi, kde jsem ještě nebyla, tak se vždy snažím, aby mi člověk, který ji zná, řekl, že jsem to popsala dobře,“ dodává spisovatelka závěrem.
Profilové foto paní spisovatelky Hany Hindrákové. Zdroj: Hana Hindráková (publikováno se svolením autora)
„Letošní i příští rok se chystám po mateřské přestávce do Afriky, tak je zcela možné, že přijde i nějaká úplně nová inspirace. A hlavně se tam moc těším,“ upřesnila.
Autor textu: spisovatelka Hana Hindráková
