Ve středověku i v novověku byly nemanželské děti nechtěnou komplikací, kterou musely ženy často tajit.
Utajené porody se staly běžnou praxí pro služky, prodavačky a další ženy, které se ocitly ve svízelné situaci. „Šlechtici a měšťané měli nemanželské milostné pletky nejčastěji s děvčaty, která nepocházela z jejich společenské vrstvy – se služebnými či prodavačkami. Pokud takový poměr přinesl následky, bylo na ženě, aby to zvládla utajit. Ve většině případů zůstala sama se svým břemenem a musela hledat způsoby, jak svůj stav skrýt. Utajené porody byly často jediným řešením,“ uvádí článek na portálu abicko.cz. V těchto případech byla žena odkázána na vlastní vynalézavost, diskrétnost a pomoc důvěryhodných osob.
Nemanželské děti a utajené těhotenství
V dřívějších dobách bylo nemanželské dítě považováno za skvrnu na cti rodiny, a to nejen pro ženu samotnou, ale i pro celý její rod. Služebné, prodavačky a dívky z nižších vrstev, které se zapletly se svými zaměstnavateli nebo muži vyšších vrstev, byly často nuceny své těhotenství skrývat. „Nechtěné těhotenství bylo obzvláště problematické pro ženy, které neměly žádnou právní ochranu ani společenskou podporu. Ve většině případů nemohly doufat, že by muž, se kterým měly poměr, uznal své otcovství nebo si je vzal za manželku,“ píše portál heroine.cz. Tyto ženy se tedy často uchylovaly k tajným porodům.
Porod samotný musel být utajen před širším okolím, aby se žena vyhnula společenské ostudě. Takové porody byly často prováděny na odlehlých místech nebo za asistence porodních bab, které byly schopny zajistit diskrétnost a mlčenlivost. Porodní báby byly důvěrnicemi těchto žen a byly často jedinými osobami, které o těhotenství věděly.
Utajené porody v historických záznamech
V historických záznamech nalezneme mnoho případů utajených porodů. Často šlo o situace, kdy šlechtic nebo bohatý měšťan měl poměr s mladou služebnou, která byla následně ponechána, aby své těhotenství tajila. Ženy z nižších vrstev neměly žádné právní zastání a společnost na ně nahlížela s despektem. „Pro ženy, které se ocitly v této situaci, byla jediným řešením tajná porodní pomoc. Tajné porody se často konaly v ústraní, aby se předešlo zahanbení nebo vyhnání z komunity,“ píše článek na portálu abicko.cz.
V některých případech, pokud žena neměla nikoho, kdo by jí s porodem pomohl, musela se uchýlit k nejzazšímu řešení – odevzdání dítěte do sirotčince nebo jeho ponechání v „babyboxu“, což byla tehdejší forma anonymního umístění dětí. V extrémních případech se ženy rozhodly novorozence opustit, což vedlo k tragickým koncům.
Utajené porody v praxi
Tajemství porodu bylo pro mnoho žen klíčové. Porody probíhaly v uzavřených místnostech, kde byly přítomny jen ženy, které věřily ve svou mlčenlivost. „Porodní báby byly často jedinými svědky těchto tajných porodů. Tyto ženy měly velkou důvěru a jejich mlčenlivost byla zásadní. Porodní báby byly zároveň zkušené a měly za úkol nejen asistovat při porodu, ale také pomoci ženě udržet její tajemství,“ uvádí dále web heroine.cz.
Po porodu se ženy snažily vrátit co nejdříve do běžného života, aniž by o svém těhotenství nebo porodu někomu řekly. Děti narozené z takových vztahů často končily v sirotčincích nebo v péči vzdálených příbuzných, kteří se o ně postarali bez toho, aby se jejich původ odhalil.
Společenský tlak a důsledky
Tlak společnosti na ženy, aby utajily své nemanželské těhotenství, byl ohromný. Žena, která by odhalila svůj stav, riskovala vyhnání z komunity, ztrátu zaměstnání nebo dokonce fyzické tresty. „Společnost měla přísná morální pravidla, která ženám nedávala mnoho možností, jak se se situací vypořádat. Děti narozené mimo manželství byly stigmatizovány a často jim bylo znemožněno plnohodnotné začlenění do společnosti,“ popisuje heroine.cz.
Nemajetné ženy, které neměly prostředky na zaplacení porodu, se musely spokojit s méně anonymní péčí. Byly nuceny projít hlavním vchodem a zamířit do porodnice, kde se na jednom sále tísnilo 50 až 70 porodních lůžek. V tomto neplaceném oddělení se musely zavázat k tomu, že za porod a následné předání dítěte do nalezince odpracují určitý čas. To znamenalo, že musely vykonávat různé domácí práce pro porodnici, být k dispozici pro výuku porodníků a čtyři měsíce fungovat jako kojné, tedy kojit až pět dětí od čtyř ráno do osmi večer. Jejich povinnosti zahrnovaly i další náročné úkoly, jako vynášení špinavého prádla a nošení čistého pro zhruba 200 kojenců, drhnutí podlah, čištění záchodů, štípání dřeva nebo nošení věder s vodou do patra – a to vše v období šestinedělí! Pro rodičky bylo jednou z nejvíce ponižujících povinností sloužit jako „studijní materiál“ pro porodníky. Tehdejší společnost předpokládala, že neprovdané těhotné ženy se již ocitly tak nízko na společenském žebříčku, že ztratily veškerý stud. Tato povinnost však nesla i velká zdravotní rizika kvůli nedostatečné sterilitě a nevědomosti. Výsledkem bylo, že ženy často umíraly na infekce.
I přes tyto velmi tvrdé podmínky se ženy dokázaly s pomocí porodních bab nebo rodinných příslušníků tajně postarat o porod a dítě umístit mimo své blízké okolí. I dnes se můžeme setkat s příběhy žen, které se rozhodly tajit své těhotenství, i když moderní společnost na nemanželské děti nahlíží již podstatně mírněji.
