Věznice Guantánamo je kontroverzní zařízení, které spravuje a provozuje americké námořnictvo na pronajatém území na Kubě.
Věznice byla zřízena v roce 2002 jako součást války proti terorismu, kterou vyhlásila administrativa prezidenta George W. Bushe po útocích z 11. září 2001. Věznice sloužila k zadržování a výslechu osob podezřelých z terorismu nebo spojení s Al-Káidou či Talibanem. Vězni byli označováni jako „ilegální bojovníci“ a bylo jim upíráno právo na právní pomoc, spravedlivý proces a ochranu podle Ženevských konvencí.
Historie věznice je poznamenána mnoha kritikami, obviněními a skandály ohledně porušování lidských práv, mučení, špatných podmínek uvěznění a nedostatku transparentnosti. Několik mezinárodních organizací, jako jsou OSN, Amnesty International, Červený kříž nebo Human Rights Watch, vyzvalo k uzavření věznice nebo k propuštění nebo souzení vězňů. Někteří vězni byli drženi na Guantánamu po dobu více než deseti let bez obvinění nebo soudu. Někteří z nich se pokusili o sebevraždu nebo protestovali hladovkou.
V roce 2009 se stal prezidentem USA Barack Obama, který slíbil, že věznici zavře do jednoho roku. Tento plán se však nesetkal s podporou Kongresu ani spojeneckých zemí, které odmítaly přijmout propuštěné vězně. Obama nakonec snížil počet vězňů na Guantánamu z více než 700 na 41, ale uzavření věznice se neuskutečnilo. Jeho nástupce Donald Trump prohlásil, že chce věznici udržet otevřenou a poslat tam další „zlé kluky“. V současnosti je na Guantánamu drženo údajně 37 vězňů, z nichž pět je odsouzeno a deset čeká na soud.
Podmínky věznice a zacházení s vězni
Tématu se rovněž věnoval autor Paolo na svém blogu medium.seznam.cz, který uvádí, že podmínky ve věznici byly zkrátka brutální. Začneme zlehka. Americká vláda schválila program „zlepšené výslechové techniky“.
Tyto techniky mají za cíl získat od osoby informace. Patří mezi ně např.:
- spánková deprivace, kdy se zájmové osobě jednoduše nedovolí spát, a to i po dobu 24, či 48 hodin. Uvěznění, ve stísněném prostoru, kdy v něm není místo ani na sednutí, takže vyslýchaný musí několik hodin stát mezi zdmi.
- Stresové pozice, tedy připoutání k nějakému objektu na dobu několika hodin. Nepředstavujte si však, že je vyslýchanému připoutána třeba pouze ruka k rámu postele. Jedná se opravdu o brutální variace. Například zavěšení celého těla hlavou dolů, donucení stát na zvýšeném objektu s roztáhnutými pažemi, na které jsou připojeny dráty s elektrickým proudem, nebo třeba několika hodinové klečení v mrazu. Většinou má navíc vyslýchaný přes hlavu pytel, aby neměl pojem o čase a o tom, co se s ním vlastně přesně děje.
- Další technikou je použití strachu vyslýchaného proti němu. Takže pokud se například bojí psů, do jeho cely společně s vyslýchajícím přijde i voják se psem, kterého neustále nutí, aby na vyslýchaného startoval a štěkal. Jiný příklad může být, že do stísněného prostoru se zadrženému hodila hromada hmyzu, a takto zde musel být několik hodin.
- V neposlední řadě mezi tyto techniky patří i waterboarding, tedy přehození látky přes obličej a následné lití vody na něj, kdy pak vyslýchaná osoba pociťuje stejné efekty, jako kdyby se topila. Tyto techniky jsou mezinárodně klasifikovány jako mučení, ale právě USA toto opakovaně odmítají a jejich používání místo mučení klasifikují jako zmíněné „zlepšené techniky“.
„Tím ale výčet samozřejmě nekončí. Na Guantánamu, vzdáleném od zvědavých očí veřejnosti a médií, se totiž děly i věci daleko horší,“ konstatuje Paolo, autor blogu na portálu medium.seznam.cz.
„Asi nikoho nepřekvapí, že většina z vězněných osob jsou osoby islámského vyznání. Aby byla jejich vůle co nejvíc zlomena, byly zaznamenány i takové incidenty, jako je splachování koránu do záchodu, jeho trhání, zesměšňování a odepírání ho vězňům dát. Dále byly zkoušeny různé pokusy s drogami. Před výslechem se vězňům nitrožilně podávaly různé látky, které je měly otupit, a oni tak měli „nevědomky“ sdělit požadované informace. Fyzické bití asi nikoho v takových podmínkách už ani nešokuje. Do vězňů se třeba i típali cigarety, nebo je vyslýchající řezali rozbitým sklem, či utrženým ostnatým drátem. Výjimkou nebylo ani naražení hlavy vězně do betonové zdi,“ uvádí dále autor blogu Paolo.
„Mezi to nejhorší, co by vás zde mohlo potkat, patří opakované anální znásilnění různými předměty, ubití k smrti, nebo nucení k masturbaci, kdy dozorci tuto masturbaci nahrávali a poté vězňům vyhrožovali zveřejněním. Je doložen i případ, kdy celé tělo vězně, včetně obličeje, pokryli dozorci jeho vlastními exkrementy,“ dodává Paolo v krátké citaci z jeho blogu.
Znovu si uvědomte, že tito lidé zde byli drženi bez jakéhokoliv obvinění, jejich rodiny ani nevěděli, co se s nimi stalo a neměli žádnou šanci na obranu.
Zacházení s vězni na Guantánamu bylo předmětem mnoha vyšetřování a zpráv od různých institucí a organizací. Některé z nich jsou:
Tato zpráva byla publikována OSN v roce 2006 a obsahuje nález, že zacházení s vězni na Guantánamu je porušením mezinárodního humanitárního práva a lidských práv. Zpráva kritizuje nedostatek právního postavení vězňů, jejich izolaci od vnějšího světa, používání násilných metod výslechu a nedostatek lékařské péče. Zpráva doporučuje propustit vězně, kteří nejsou obviněni z trestného činu, nebo je převést do soudní jurisdikce, která respektuje mezinárodní standardy. Zpráva také požaduje uzavření věznice a vyšetření všech případů mučení a špatného zacházení.
Pokusy o atentát na Fidela Castra jsou dodnes legendární
Tato zpráva byla publikována Human Rights Center a International Human Rights Law Clinic na Kalifornské univerzitě v Berkeley v roce 2008 a obsahuje výsledky rozhovorů s 62 bývalými vězni z Guantánama. Zpráva dokumentuje, že většina z nich byla podrobena fyzickému a psychickému násilí, jako je bití, ponižování, hladovění, spánková deprivace, izolace, teplotní extrémy, sexuální obtěžování nebo hrozby smrti. Zpráva také ukazuje, že bývalí vězni čelí mnoha problémům po propuštění, jako jsou trauma, stigmatizace, diskriminace, chudoba nebo nedostatek zdravotní péče. Zpráva doporučuje poskytnout bývalým vězňům náhradu škody, rehabilitaci a ochranu před perzekucí.
Tato zpráva byla publikována organizací Human Rights First v roce 2019 a obsahuje statistické údaje o věznici Guantánamo. Zpráva uvádí, že od roku 2002 bylo na Guantánamu zadrženo 780 lidí z 49 zemí. Z nich bylo propuštěno 729 a 41 je stále drženo. Zpráva také uvádí, že celkové náklady na provoz věznice od roku 2002 dosáhly 6 miliard dolarů. Zpráva také informuje o počtu úmrtí na Guantánamu (9), počtu sebevražedných pokusů (300) a počtu hladovek (41).
