Pojďme se podívat, jak se čtyři hlavní keltské svátky změnily do dnešních dnů a jak probíhaly oslavy za dávných časů.
„Pálení čarodějnic, které dnes slavíme na přelomu dubna a května, má své kořeny v mnohem starších tradicích. Tento zvyk vychází z keltského svátku Beltain, jednoho ze čtyř hlavních keltských svátků, který byl zasvěcen příchodu jara a oslavě plodnosti. Beltain byl nocí, kdy se hranice mezi světem živých a mrtvých stíraly, a kdy lidé věřili, že mohou komunikovat s duchy a bohy. Byla to také noc plná sexuálního uvolnění a rituálů, které měly zajistit úrodnost nejen země, ale i lidí. Tyto oslavy byly provázeny zapalováním ohňů na kopcích, tancem kolem ohně a často i rituálním spojením mužů a žen v polích nebo lesích, což symbolizovalo spojení boha a bohyně,“ uvádí portál history.com.
Beltain, který se slavil na začátku května, byl jedním z nejdůležitějších keltských svátků. Byl to čas, kdy se příroda probouzela k životu a lidé se radovali z konce dlouhé zimy. Tento svátek měl hluboký symbolický význam, který byl úzce spojen s cyklem ročních období a s představou, že plodnost země je klíčem k přežití komunity. Keltské oslavy byly plné tance, hudby a radosti, ale také měly hluboký duchovní rozměr. Věřilo se, že v tento den se otevírají brány mezi světy, a lidé mohli komunikovat s duchy předků a bohy, kteří jim mohli přinést požehnání nebo naopak kletbu.
„Dalším významným keltským svátkem byl Samhain, který se slavil na přelomu října a listopadu a který se dnes připomíná jako Halloween. Samhain byl pro Kelty časem, kdy končil starý rok a začínal nový. Byl to čas, kdy se tenká hranice mezi světem živých a mrtvých zcela rozpadala, a duchové zemřelých se mohli vrátit na zem. Lidé zapalovali ohně, aby ochránili své domovy a rodiny před zlými duchy, a také aby světlo ohně vedlo duše zemřelých na jejich cestě do posmrtného života. Tento svátek měl také sexuální a plodnostní prvky, podobně jako Beltain, a mnohé rituály zahrnovaly oběti, aby se zajistila ochrana a úroda v nadcházejícím roce,“ píše dále k tématu portál ancient.eu.
Samhain byl považován za nejdůležitější ze všech keltských svátků, protože symbolizoval konec jednoho cyklu a začátek nového. Byla to doba temnoty a introspekce, kdy se lidé obraceli do svého nitra a přemýšleli o smrti a znovuzrození. Během Samhainu se lidé často oblékali do kostýmů, aby zmátli duchy, a nosili masky, které měly odvrátit zlé síly. Tento zvyk se zachoval i v dnešní podobě Halloweenu, kde děti a dospělí nosí kostýmy a slaví tímto způsobem starou keltskou tradici.
„Dalšími dvěma klíčovými keltskými svátky byly Imbolc a Lughnasadh. Imbolc, který se slavil na začátku února, byl svátkem světla a plodnosti. Byl zasvěcen bohyni Brigid, ochránkyni domácího ohně a plodnosti. Lidé oslavovali příchod jara a návrat světla, zapalovali ohně a prováděli očistné rituály, které měly přinést zdraví a plodnost jak lidem, tak zvířatům. Lughnasadh, který se slavil na začátku srpna, byl oslavou první úrody. Lidé děkovali bohům za sklizeň a pořádali slavnosti s jídlem, tancem a hrami. Tento svátek měl také plodnostní charakter, kdy se mladí lidé spojovali v páry a oslavovali plodnost země,“ konstatuje portál nationalgeographic.com.
Imbolc a Lughnasadh byly svátky, které připomínaly důležitost přírody a její cykly. Imbolc znamenal naději na nový život po temné zimě, zatímco Lughnasadh oslavoval hojnost, kterou příroda poskytla. Tyto svátky byly příležitostí k oslavě, ale také k připomínce toho, jak úzce byl život Keltů spojen s přírodou a jejími cykly.
Dnes jsou tyto starověké keltské svátky často redukovány na moderní oslavy, které ztratily svůj původní význam. Pálení čarodějnic, Halloween nebo různé letní slavnosti mají své kořeny v těchto prastarých tradicích, ale jejich duchovní a kulturní význam je často zapomenut. Přesto nám tyto svátky připomínají důležitost přírody, cyklů života a smrti, a také to, jak hluboce byly tyto aspekty zakotveny v každodenním životě našich předků.
