Tématu se věnoval magazín zajimavaevropa.cz s tím, že éra soubojů je již dávno minulostí, a za to můžeme jen děkovat.
Tyto konflikty tváří v tvář, kdy zejména muži hájili svou osobní čest nebo cti svých rodin, mají hluboké kořeny v historii. Jedinou možností bylo ukončení života mnoha důstojníků, šlechticů, umělců a odborníků. Původ těchto soubojů lze nalézt již v antice, kdy se podle starověkých tradic obě strany posílaly své „šampióny“, kteří se utkali v souboji na život a na smrt. I v Bibli najdeme příběh známého souboje Davida a Goliáše. Souboje tedy provázejí lidskou historii jako celek.
Ve středověku se souboje znovu staly populárními v Evropě, zejména ve Francii, kde se vyvinula tradice rytířských soubojů. Nicméně až v roce 1526 se souboje staly doslova módní záležitostí. Tehdy dokonce hrozilo, že dojde k souboji samotných panovníků, když francouzský král František I. vyzval na souboj svého protivníka, španělského a římského krále Karla V. Nakonec ke konfrontaci nedošlo, ale popularita takového způsobu vyřizování účtů začala prudce stoupat. Ve Francii se údajně za vlády Jindřicha IV. za pouhých deset let při soubojích přišlo o život neuvěřitelných deset tisíc vysoce postavených mužů. Následně byly souboje oficiálně zakázány, protože tragické výsledky byly příliš časté. Na americkém kontinentu se duely rozšířily spolu s prvními evropskými osadníky a na jihu se uchytily pevněji než na severu. Protože byly záležitostí cti, bylo velmi charakteristické, že takto byly řešeny spory mezi vysokými postaveními jednotlivci, jako byli právníci nebo politici.
Jak vlastně probíhal takový souboj a jaká pravidla mu předcházela? Souboj představoval dobrovolné střetnutí ozbrojených mužů, kteří chtěli chránit svou čest nebo čest svých blízkých. Tím dokazovali, že váží si cti více než vlastního života. Původním záměrem však nebylo zabít protivníka, nýbrž mu vštípit nepříjemnou lekci, kterou by si pamatoval až do konce svého života. Souboje tak často končily už jen zraněním a viditelnou přítomností krve. Někdy se duel ukončil i poté, co byl vypálen jeden výstřel a nikdo nebyl zraněn. Bylo běžné zaměřovat se na méně zranitelné části těla, jako jsou například nohy. Přibližně jen každý pátý souboj skončil smrtí, a to především v závislosti na dohodě mezi protivníky a míře nevraživosti mezi nimi.
Souboj mezi Paulem Déroulèdem a Georgem Clemenceauem, 1893. Zdroj: Fortuné Méaulle / CC BY-SA 3.0
Součástí soubojů byli často tzv. sekundanti, kteří doprovázeli účastníky. Většinou to byli přátelé obou protivníků. Jejich hlavním úkolem bylo snažit se před samotným soubojem dosáhnout smíru a ukončit spor. Pokud však bylo jasné, že souboj bude probíhat, sekundanti se snažili vyjednat spravedlivé podmínky a zajistit, aby byl souboj proveden férově. To se týkalo například volby použité zbraně, stanovení vzdálenosti mezi soupeři a dalších aspektů. Souboje se neodehrávaly pouze s pistolemi. Ve Francii se například používaly kulečníkové koule nebo okované hole. Nicméně bylo klíčové, aby byly prostředky co nejpodobnější, a proto nebylo překvapením, že v druhé polovině 18. století se sériově vyráběné zbraně určené pro duely staly výnosným obchodem.
Obvyklá vzdálenost pro střelbu byla stanovena na 50 metrů. Původně byly souboje výsadou šlechty, ale v době romantismu se tento zvyk rozšířil i mezi běžnými měšťany a studenty. V mnoha případech byly souboje oficiálně zakázány jak církevní, tak státní mocí, avšak to některé jedince neodradilo od obrany své cti a jména prostřednictvím této krvavé praxe. Například v německých a rakouských zemích se souboje běžně odehrávaly až do první světové války – byly však většinou ilegální a konaly se časně ráno na odlehlých místech.
Zajímavým faktorem je například to, že souboje nebyly omezeny pouze na muže. V roce 1792 se v londýnském Hyde Parku konal legendární duel mezi madam Elphinstoneovou a Almerií Braddockovou. Tento souboj vypukl kvůli urážce, která se týkala věku jedné ze zúčastněných žen. Nejprve byl sestřelen klobouk slečny Almerie, načež odpověděla ránu šavlí a zranila madam Elphinstoneovou na paži. Nicméně nakonec mezi oběma ženami došlo ke smíru.
Souboje
„Souboj nebo duel je dobrovolné střetnutí dvou osob se zbraněmi, které se řídí pravidly a má poskytnout satisfakci uraženému, to jest odčinit předchozí urážku, resp. obnovit jeho čest. Výzvou k souboji („hozenou rukavicí“) uražený prokázal, že si své cti cení víc než života a tím se urážky zbavil. Pro satisfakci nebylo důležité, kdo v souboji zvítězí a taková otázka se ani nekladla. Souboje patřily ke starému kodexu cti bojovníků, šlechty a později zejména důstojníků. V době romantismu se souboje rozšířily i mezi měšťany a hlavně studenty,“ uvádí v krátkém výpisu k tématu internetová encyklopedie Wikipedia.
