Příběh Egona Zilla, sadistického velitele koncentračních táborů, který se po válce ukryl pod falešným jménem, než byl odhalen a postaven před soud.
Zločiny během války; „Egon Zill, známý svou brutalitou a sadismem, velel koncentračním táborům Natzweiler-Struthof a Flossenbürg. Měl hodnost SS Sturmbannführer ( major ) a byl velitelem koncentračního tábora. Jeho krutost a neúnavné pronásledování vězňů z něj udělaly jednoho z nejvíce obávaných velitelů nacistických táborů. Zill byl známý tím, že mučil vězně a mnozí z nich zemřeli následkem jeho týrání. Poválečná vyšetřování mnichovské prokuratury odhalila, že Zill v Dachau mučil řadu vězňů a někteří z nich v důsledku týrání zemřeli. Svědci vypověděli, že Zill několikrát aktivně vyzýval k zabíjení vězňů nebo vraždy sám inicioval,“ uvádí World History CZ na serveru Stream.cz.
„Jeho první role velitele byla v Natzweiler-Struthof a později ve Flossenbürgu . Zill jako velitel očekával, že jeho stráže budou jednat s vojenskou disciplínou a zároveň budou podporovat myšlenku, že (nežidovští) vězni, kteří byli indoktrinováni nacistickou ideologií , by mohli bojovat za Německo na oplátku za svou svobodu. Jeho režim velení se vyznačoval extrémní krutostí a podle svědectví mnoha vězňů byl Zill autorem mnoha zločinů, mezi které patřilo přivazování téhož ke stromům, než dovolil svým psům, aby mu roztrhali genitálie . V dubnu 1943 byl Zill nahrazen Maxem Kögelem , poté, co byl shledán neúčinným v roli velitele, byl Zill v roce 1943 převelen na východní frontu poté, co byl obviněn z korupce v táborech, kterým vládl,“ píše cs.wikiital.com.
Životopis
Zill pocházel z Plauenu. Po těžkém zranění otce v první světové válce musel Zill pracovat u pekaře, aby finančně podpořil a podporoval svou rodinu. Ve svých 17 letech vstoupil do NSDAP a krátce nato také do nacistické SA a SS. Pracoval jako dozorce v továrně na stany, a to až do roku 1934, kdy byl jmenován dozorcem v menším koncentračním táboře v Chemnitzu. Tímto začala jeho kariérní cesta směrem vzhůru. Jeho první významné působiště bylo v Lichtenburgu, kde spolupracoval s budoucím velitelem Arthurem Rödlem na vytyčení hranic tábora. Během své kariéry působil v mnoha dalších táborech, jako byly Dachau, Ravensbrück, Hinzert a další.
Krvavé dědictví: mučení homosexuálů pod nacistickou vládou
Útěk a skrytý život
„Po skončení války se Egon Zill ukryl a změnil si jméno na ‚Willi Sonntag‘. Snažil se žít nenápadným životem, aby unikl spravedlnosti za své válečné zločiny. Přes veškerou opatrnost se však dopustil osudové chyby. Poté, co své pravé jméno zapsal do rodného listu svého nemanželského dítěte, byl Zill odhalen. Jeho odhalení bylo výsledkem pečlivé práce vyšetřovatelů, kteří sledovali každý jeho krok. Věděli, že dříve nebo později udělá chybu, která je dovede k jeho zatčení. To, že se rozhodl použít své pravé jméno, byl moment, který vyšetřovatelé čekali,“ uvádí dále World History CZ na serveru Stream.cz.
Zatykač a zatčení
Dne 26. srpna 1952 byl, dle zjištěných informací redakce na Zilla vydán mezinárodní zatykač a po osmi měsících pátrání byl 24. dubna 1953 zatčen v Hamburku a předveden k západoněmeckému soudu. Zill se po celou dobu snažil vyhnout zatčení tím, že často měnil své úkryty a používal různé identity. Nicméně pečlivé sledování a vytrvalost vyšetřovatelů nakonec vedly k jeho dopadení. Jeho zatčení vyvolalo vlnu emocí mezi přeživšími vězni a jejich rodinami, kteří dlouho čekali na spravedlnost. Bylo jasné, že Zill bude čelit obviněním za své krutosti a vraždy, které spáchal během války.
Soudní proces a rozsudek
Soudní proces s Egonem Zillem byl jedním z mnoha poválečných procesů, které měly přinést spravedlnost za válečné zločiny. Během procesu byla předložena řada důkazů a svědectví, které potvrdily jeho brutální zacházení s vězni. Svědci detailně popisovali, jak Zill mučil vězně a často je nechával zemřít v hrozných podmínkách. Byl obviněn nejen z přímých vražd, ale také z toho, že vytvářel atmosféru teroru, která vedla k smrti mnoha dalších. Soudní proces měl také symbolický význam, protože ukázal, že spravedlnost může být dosažena i po mnoha letech. Zill byl nakonec odsouzen za své zločiny a jeho případ se stal varováním pro všechny ostatní válečné zločince.
Pamětní deska s nápisem „Už nikdy znovu“ na památníku v Dachau. Zdroj: Tafkas uploaded with Commonist ze služby Wikipedia commons / CC BY 2.5
Dopad Zillových zločinů
„Zillovy zločiny měly dalekosáhlý dopad na mnoho životů. Jeho brutální zacházení s vězni v koncentračních táborech zanechalo hluboké jizvy na těch, kteří přežili, i na rodinách obětí. Jeho sadistické metody a bezcitnost vůči lidskému utrpení byly zdokumentovány v řadě poválečných vyšetřování. Tyto důkazy ukázaly, jak hluboce zakořeněný byl nacistický teror a jaké hrůzy museli vězni snášet. Poválečná spravedlnost měla za cíl nejen potrestat pachatele, ale také přinést úlevu a uznání obětem a jejich rodinám. Zillovy zločiny jsou připomínkou toho, jak důležité je nepřestat bojovat za spravedlnost a lidská práva,“ dodává World History CZ na serveru Stream.cz.
Bestiální řádění Hermine Braunsteiner: příběh „dupající kobyly“ z Majdanku
Příběh Egona Zilla, který se po válce skrýval pod jménem „Willi Sonntag“ a byl nakonec odhalen kvůli zápisu svého pravého jména do rodného listu nemanželského dítěte, ukazuje, že spravedlnost může být dosažena, i když to trvá mnoho let. Tento případ zůstane v paměti jako důkaz neúnavného boje proti válečným zločinům.
