Československá SuperStar Adam Pavlovčin alias ADONXS: odhalil v novém videoklipu své soukromí

FOTOGALERIE
Publikuje: David Bárta — 28. 07. 2023
Zdroj: RENÉ KEKELY a OLIVIA LERNER
Úvodní stránka » Kokteil » Československá SuperStar Adam Pavlovčin alias ADONXS: odhalil v novém videoklipu své soukromí

Aktuálně přinášíme rozhovor s Československou SuperStar Adamem Pavlovčinem alias ADONXS, který nyní vydal svou letní novinku No Common Measure.

Magazín UdálostiExtra.cz o tématu dnes informovali PR manažeři Československé SuperStar Adama Pavlovčina René Kekely a Olivia Lerner s tím, že po úspěšném vydání debutového alba “Age of Adonxs” ze kterého se singly “Game” a “’Moving On” držely na předních místech hudebních žebříčků českého a slovenského rádiového éteru, přichází zatím poslední Československá SuperStar Adam Pavlovčin alias ADONXS (adonys) s horkou letní novinkou s názvem “No Common Measure”.

Ve velkolepě až hollywoodsky pojatém videoklipu, který se natáčel v pražském hotelu Andaz a Tretters Baru v Obecním domě, Adam Pavlovčin alias Adonxs, odhaluje lidi ze svého nejbližšího okolí, kteří při něm stáli od začátku jeho hudební kariéry a definovali jeho uměleckou cestu. V songu, jehož je spoluautorem, jim vzdává hold slovy “It’s all about us” (Všechno je to o nás). Název No Common Measure nevznikl náhodou. V terminologii poezie se tak říká střídavému rýmu. Druhým, tedy přenosným smyslem tohoto výrazu je něco nebo někdo, na koho se dá použít běžné měřítko.

Adam Pavlovčin alias ADONXS vydává nový unikátní klip, v němž odhaluje i své soukromí. Zdroj: Tomas Thurzo (publikováno se svolením autora)

Troufnu si říct, že ani já ani mé nejbližší okolí do něj rozhodně nezapadáme” přiznává Pavlovčin, který je známý svou odvahou, jedinečnosti a extravagancí.  Rovněž jako reálné postavy, které nám zpěvák představuje ve svém dynamickém videoklipu. Jsou to především vynikající tvůrci, kteří reálně doprovází ADONXSE na jeho umělecké a osobní dráze. Tudíž ADONXS tím způsobem diváky seznamuje se svými kolegy a přáteli, z nichž každý je pro něj velkou inspirací. Mezi ně patří Raphael Bovolaneas a Shaquille Brush, což jsou tanečníci ze známé Netflix show “Dance 100”, kteří byli Adamovými prvními tanečníky v Londýně, dále Kristína Tukan, dvorní choreografka ADOXSE či např. Liberty Black Simon, Ruben a Michal Valhalla Elle.

Adam prozradil i to, že před každým svým vystoupením má velmi netradiční, zvláštní rituál. „Vždy, než jdu na pódium, musím si vyčistit zuby, protože s pocitem svěžesti v ústech se mi daleko líp zpívá. V mé šatně mám rád vincentku, zázvorový shot a ovoce. Před vystoupením moc nejím. Po koncertě si rád dám pořádnou večeři, to vždy mám hlad jako vlk.“

Adam Pavlovčin, je rozhodně jeden z nejúspěšnějších vítězů talentové soutěže Česko Slovenská SuperStar jehož kariéra stoupá závratnou rychlosti. Nejenže před půlrokem vydal kritiky opěvované debutové album Age Of Adonxs a začátkem července rozproudil svým beznadějně vyprodaným koncertem Karlovarský filmový festival, ale zazářil taky na legendárním slovenském festivalu Pohoda a jako jediný československý zpěvák se letos zúčastní největšího středoevropského festivalu SZIGET v Maďarsku po boku Billie Eilish, Imagine Dragons, Davida Guetty a dalších světových hudebních ikon. Jde o zásadní úspěch vzhledem k tomu, že tento festival má obrovskou návštěvnost, jež čítá stovky tisíc návštěvníků. Charismatický zpěvák s nezapomenutelným hlubokým hlasem slaví úspěchy také v evropském rádiovém éteru: jeho songy hrají rádia v Česku a na Slovensku, ale také v Polsku, Slovinsku, Turecku atd. Za rok 2022 obdržel ocenění Objev roku a Zpěvák roku v Hudebních cenách Evropy 2.

Adam Pavlovčin /  rozhovor

Od vašeho vítězství v populární talentové soutěže uběhly dva roky, co se u vás za tuto dobu změnilo? 

Změnilo se toho hodně a zároveň nic, protože i nadále se věnuji tomu, čemu jsem se věnoval před SuperStar, čili hudbě. Na druhou stranu se cítím velmi privilegovaný, protože se jí mohu věnovat na full time, to jest absolutně naplno a ještě se jí mohu i živit. Ten čas u mě je teď rozvržený tak, že pokud nemám koncert, festival nebo firemku, jsem zavřený ve studiu, kde skládám, píšu, tvořím, nahrávám… Miluji tu pestrost.

Adame, jste velmi extravagantní showman. Vždycky jste si přál stát se umělcem, chcete-li performerem a odjakživa jste měl sny pouze tohoto typu, nebo jste jako dítě chtěl být popelářem či třeba učitelem, tak jak to děti mívají. 

No překvapivě i já jsem chtěl být popelářem asi jako každé dítě! Vždy, když projíždělo jejich auto, tak jsem utíkal k oknu a koukal jsem se na ně. S dospíváním se moje sny a plány změnily, jak je vidět. (smích). Co se týče extravagance o níž se zmiňujete, tak já  jsem si od začátku řekl, že ať už budu žít a vystupovat kdekoliv, budu dělat věci stejně jako bych je dělal v Londýně resp. jak jsem se naučil během studia tam. Už tehdy jsem byl rozhodnut, že tu jejich světovou úroveň, které jsem se učil, chci udržet. Myslím si, že už tehdy se jistá extravagance v mých vystoupeních nějak začala formovat. Nebylo to hned tak snadné. Člověk se možná na začátku necítí úplně komfortně na pódiu během svých prvních vystoupení, je tam obrovská tréma, nebo jak já jí říkám respekt vůči publiku, ale čím víc se člověk začne uvolňovat, jak to mám teď já, odevzdávat se tomu co dělá, čím větší má z toho zábavu a potěšení na stage, tím víc to dokáže přenést na publikum. Pak to celé funguje úplně nejlíp.

Když jste začínal tu profesionální cestu, kdo bylo vaše první publikum? Jak vás vnímalo? 

Moje první publikum byla rozhodně moje škola British and Irish Modern Music Institute v Londýně. Tam se organizovávalo hrozně moc různých showcasů, studenti se mohli hlásit na festivaly, které podporovala naše škola. Asi tehdy můj první větší jevištní zážitek byl právě na prestižním školním showcasu, na který se nemohl dostat každý. Z celé školy bylo vybráno pouze 20 lidi. Já jsem měl to štěstí, že mě tam vybrali dokonce dvakrát. Tehdy jsem měl možnost vystoupit před školským publikem ve velmi prestižním prostoru v Londýně O2 Sheperd’s Bush Empire (pozn. red. kapacita cca 2000 lidi). Dodnes si pamatuji svůj stav, měl jsem šílenou trému. Takovou, že jsem pomalu ani nevěděl, že jsem na tomto pódiu a co přesně tam dělám. Celé mé vystoupení se semlelo strašně rychle, ale musím říct, že ty ohlasy k mému překvapení byly krásné, pro mě se to stalo startovacím motorem. Hned jsem si uvědomil, že to je má cesta, že je to přesně to, co chci zažívat častěji.

Kdo vám nejvíc pomohl ve vaši kariéře?

Je to velice obsáhlá otázka, těch lidí je fakt hodně. Začal bych od základů, což je podpora mé rodiny. Dále jsou to lidé, kteří jsou se mnou od začátku mé cesty, kteří kolikrát věřili ve mně víc, než já sám. To je strašně důležitý mít kolem sebe takové okolí, které vás podpoří tehdy, když o sobě pochybujete a necítíte se zrovna motivovaný. Byl by to opravdu dlouhý seznam, kdybych na to šel jmenovitě. Zároveň jsem dost čerpal z vlastního nastavení, to jest ze svých ambicí a rovněž ze samotného města, tedy z Londýna. Ono, když se dostanete do okruhu lidí, kteří vědí co chtějí, vědí kam směřují, pak navzájem rostete a posouváte se. Paradoxně ty lidi v Londýně jsem nikdy nevnímal jako konkurenci. Sice jsme byli svým způsobem rivalové, ale takoví, kteří si navzájem spíš motivují a posouvají se kupředu. Ano, to město a ti lidé v něm mě dost ovlivnili a celkově takhle zpětně, když si vzpomenu na nějaké to první vystoupení, tak jsem se dost  inspiroval energii ikonickyćh Drag Queens, jako třeba Ru Paul a pod. Vždy jsem si říkal: tak, jde se na pódium, pojďme tam s tak velkým sebevědomím, jako mají oni. Navíc mám i tu ohromnou výhodu, že na rozdíl od většiny z nich já přece mohu i živě zpívat!

Pochybujete o sobě často nebo o své cestě?  Protože profesionál sice má o sobě pochybovat, ale v nějakých ohledech by si měl být sebou i velmi jistý. 

Ano, já jsem se dostal do toho stadia, kdy se musím dost často rychle rozhodovat a neztrácet zbytečně čas právě přílišným přemýšlením a rozvažováním nad věcmi. Možná dnes už to vnímám a nazývám trochu jinak. Ne pochybnostmi o sobě či trémou, ale respektem a zodpovědnosti vůči publiku a povolání, na kterém mi tolik záleží. Podle mého, je nutné přenastavit strach a pochybnosti na drive a nadšení z toho, co člověka čeká.

Když jdete na podium, máte nějaké rituály, bez kterých se tam prostě nepostavíte?

Asi bych vyšel, kdybych musel, ale ano mám. Když je možnost dopřát si to pohodlí a komfort, rád si před vystoupením čistím zuby (smích). Buď proto, abych si byl jistý, že mi nic mezi zuby neuvízlo třeba po posledním jídle, nebo i proto, že krásný pocit svěžesti v ústech je pro mne dost důležitý, a pak se mi líp zpívá. Dříve jsem musel mít precizně nalakované nehty, dneska jsem rád, když mi jen uschnou a nejsou pak otisknuté na kostýmech. (smích) V mé šatně mám mám rád vincentku, zázvorový shot a ovoce. Před vystoupením moc nejím, ovoce mě vždy lehce a kvalitně nakopne bez těžkého pocitu v žaludku, aby se mi i dobře tancovalo. To zase po koncertě si rád dám pořádnou večeři, to vždy mám hlad jako vlk.

Přicházíte s novým velmi zajímavým videoklipem a to doslova světové úrovně. Nicméně je úplně jiný než cokoliv co se běžně vydává u nás či na Slovensku. V čem je pro vás jedinečný? 

Asi především tím, kdo se v něm objevuje. Nejsou to totiž náhodní lidé nebo obyčejní herci, kteří běžně hrají ve videoklipech. Tentokrát tak trochu odhaluji své blízké soukromí. Jsou to právě ti, kteří byli se mnou na mé cestě od začátku. Jsou to velmi inspirativní performeři, kteří tráví hodně času na pódiu stejně jako já. Jsou tam třeba dva moji úplně první tanečníci ještě z Londýna, dneska jsou velmi úspěšní a žádání na evropském trhu, zazářili například v slavné Netflix show Dance 100. Dále je tam moje dvorní choreografka Kristina a další tvůrci a přátelé, kteří mě inspirují a motivují např. Liberty Black Simon, Ruben a Michal Valhalla Elle. Samozřejmě je to jen malá část, protože úžasných lidi na mé cestě bylo více, ale do klipu jsem si přizval jen těch několik, protože jsou i typově velmi zajímaví a různorodí. Hodně moc vložili do mé cesty a velmi mi pomohli.

Co je ústředním tématem toho klipu? 

Chtěl jsem v tomto videoklipu jim vzdát hold. Ukázat svému publiku jejich osobnost, jedinečnost, charisma a energii. A že, každý jsme jiní, což je na tom životě to krásné….

Klip je natočen velmi světově. Popravdě jsem hned vnímal, že to není úplně běžná česká produkce. Jak moc jste ovlivňoval děj a průběh natáčení? Resp. byl tam režisér, který vám do toho mluvil? 

Ano! Poprvé jsem zkusil nového režiséra Ruyho Okamuru, prostudoval jsem jeho portfolio, viděl jsem s jakými umělci a co natáčel, viděl jsem jeho práci, pro mě to byla něco jako záruka kvality. Vy jste říkal, že to není česká produkce, ale ona to právě překvapivě  byla česká resp. česko-slovenská produkce, jsem přece Čechoslovák (smích). Tvorba scénáře to je složka která mě baví, na kterou vždy chci mít dosah. Takhle tam zrovna můžete dostat sebe, tu autentičnost kterou chci, takže scénář nebo v tomto případě spíš dějovou linku jsme dávali dohromady společně. Byl to velmi rychlý proces v případě tohoto songu. Písnička vznikla před cca 4 týdny, takže v tomto případě si velmi užívám i této “čerstvosti”. Většinou totiž je to naopak, a pak se děje to, že když jste s tou skladbou děle, např. půrok nebo rok,  už vás trochu omrzí, a když jde ven, už nemáte pro ni takové “zapálení”. Teď jsem stále v tom nadšení, že si jí užívám. A to si myslím může dopomoci právě celému tomuto dílu.

Jak dlouho trvalo natáčení vašich videoklipu? 

Většinou je to rozsah 1-2 natáčecích dnů. Záleží na délce skladby a hlavně na náročnosti scénáře videoklipu. Ta příprava trvá dlouho protože člověk musí dát dohromady cast, vytvořit koncept, scénář, pořadí scén, tým koneckonců. V případě tohoto videoklipu nebyl to největší tým, ale také se skládal z cirka 30 lidí. Nejvíc to však většinou závisí na lokacích. Tentokrát jsme vše museli dát dohromady za pouhé dva týdny, což je velmi malý časový úsek. Nejdůležitější je to, že jsme to zvládli a jsem opravdu nadšený z výsledku. Těším se na reakce publika!

Adame, jste jistě člověk, který když něco tvoří nebo produkuje už myslí dopředu na další věci. Na co myslíte teď v tomto období, co dalšího chystáte? 

To sice ano, ale tentokrát možná, protože ten song a klip je něco i pro mě čerstvého, tak momentálně tím dost žiju a užívám si to. V každém případě mám před sebou poměrně velké věci, jako například v půlce srpna poprvé jedu vystoupit na největší středoevropský festival Sziget do Maďarska. Na podzim mám v plánu poprvé zaměřit svou pozornost na tvorbu v rodném jazyce, tedy ve Slovenštině.

Slovenština – jak si myslíte, že bude přijata?

Věřím, že jako v SuperStar! Tam totiž když jsem zpíval jednu jedinou skladbu slovensky a reakce byly moc pěkné. Doufám, že s vlastními songy to dopadne podobně. Já se na to moc těším, protože je to jiná poloha, dokonce i ten hlas zní jinak. Ještě nevím přesně kdy to půjde ven, jen mohu prozradit, že vlastně už teď se to děje, v té mé hudební dílně se to už chystá.

Vy jste zmínil Sziget, mimořádně navštěvovaný festival, například před pandemií covidu-19 se návštěvnost se pohybovala až k hranici půl milionu lidí. Co to pro vás taková účast na něm znamená – navíc po boku takových světových hudebních ikon, jako Billie Eilish, Imagine Dragons, David Guetta a další…

Je to obrovská příležitost. Já si toho velmi vážím, že takováto poptávka mi opravdu “spadla z nebe”, přesněji řečeno přistála v emailu. Je mi velkou ctí, koneckonců jde o druhý největší festival v Evropě. Doufám, že všechno dopadne dobře, může to být dobrá cesta k zahraničním posluchačům a divákům. Nepředpokládám, že mě tam lidí budou znát a zpívat se mnou moji skladby, o to víc je to pro mě motivace je zaujmout a předvést pořádnou show. Budu mít velkou stage, velké podium, dobrý časový slot – od 17.00 do 18.00. A mohu vzít s sebou tanečníky atd. Moc se na to těším!  Je to jeden ze splněných snů.

Jak se zpěvák vašeho formátu stará o svůj hlas? Je to v podstatě váš klíčový pracovní nástroj.

Je to o disciplíně. Nejdůležitější je spánek a regenerace, kterou během spánku člověk prochází. Dále je to také o tréninku a pravidelnosti, hlasivky se musí udržovat v permanentní kondici.

Když už mluvíte o kondici jak se takový vysoký, štíhlý mladý muž udržuje ve formě? 

Já vím, že u této mé odpovědi někteří budou skřípat zuby, ale já se odjakživa snažím přibrat. (smích)  A není to o nic lehčí než zhubnout. Snažím se dostatečně jíst a chodím do fitka abych nabral svaly, bohužel ne pravidelně. Občas, když dovolí rozvrh, tak 3-4 krát týdně, občas když nahrávám nebo jezdím po festivalech, tak nestíhám vůbec.Takže bych řekl, že v tomto směru mám střídavě oblačno.

Vy se hrdě a otevřeně hlásíte k LGBT+ komunitě, ke své orientace. Máte to v sobě naprosto srovnané. Kdy jste si sám v sobě byl jistý, že patříte tam, kam patříte? 

Já bych neřekl, že se hrdě k něčemu hlásím. Jen si žiju svůj život bez nějakých omezení a bez toho, abych se díval na to, co si může někdo o mě myslet nebo jaký má názor na LGBT+ komunitu. Spíš bych řekl, že vzhledem k tomu, že jsem se stal častečně veřejně známou osobnosti, tak pak logicky i soukromý život se trochu odhaluje. Rozhodl jsem se žít jak bych si žil v jakékoliv jiné vyspělé krajině a neuzavírat dveře tomu, jaký jsem. Na otázku, kdy jsem byl sám se sebou ztotožněný a vyrovnaný, tak si myslím, že mi bylo tehdy nějakých 18 let. Ocitl jsem se ve společnosti, která byla velmi vnímavá a empatická, kde jsem se cítil volný být takovým jakým jsem a na nic si nehrát.

Asi chápete, že vzhledem ke své srovnanosti můžete být motivací pro ty, kteří se v tomto směru teprve hledají. Co byste jim doporučil? 

Já si myslím, že je to hrozně individuální, pro každého je to jeho vlastní proces. Doporučil bych vzít si na to tolik času, kolik je v každém konkrétním případě třeba a nedovolit, aby vás někdo k něčemu tlačil.

Co vy a vaše krásná sestra Radka? Ona se také věnuje umění a to řadu let – jako herečka, zpěvačka, tanečnice. Chystáte se někdy možná propojit síly a vytvořit něco společně?

Ano, je to tak a musím říct, že je to dost častá otázka. Radka je v showbyznysu a umění o dost delší dobu, než já. Řekl bych, že naše priority v umění byly nějakou dobu trochu jiné, ale možná se v budoucnu propojí. Proč ne, je to varianta, kterou rozhodně nevylučuje ani jeden z nás. Myslím si, že Radka akorát potřebuje prostor pro svou vlastní tvorbu, a pak mi spojení nás dvou bude dávat o to větší smysl.

Zdroj: RENÉ KEKELY a OLIVIA LERNER,
PR a mediální zastoupení Adama Pavlovčina – ADONXS

Související témata
Aktuální témata:
Načítám témata...
logo UE

O nás

Internetový on-line magazín UdalostiExtra.cz je v zaměřen na témata, která vás zajímají. Publikujeme články o zajímavých osobnostech, celebritách, články z kultury, nechybí ani záhady či tajemno nebo zdraví a medicína. Zároveň pravidelně zveřejňujeme články o počasí. Aktuálně připravujeme i další zajímavé rubriky a témata o která rozšíříme do budoucna náš internetový magazín. UdálostiExtra.cz jsou partnerským projektem internetového zdravotnického magazínu ZdravíŽivot.cz.

Rychlý kontakt: redakce@udalostiextra.cz

Sledujte nás

Vyhledávání
Zavřít reklamu