Evropská klimatická politika vede k absurdnímu plýtvání elektřinou, zdražování a paradoxně i k vyšší produkci emisí. Šílenství, které platíme my všichni.
„Je možné, že se v Česku objeví obří „fény“ na maření energie? Scénář, který zní jako z absurdní komedie, se stává realitou. V Německu totiž při silném větru elektřina nemá kudy proudit, což vyvolává riziko blackoutů a nutnost odstavovat jiné zdroje,“ píše k tématu v úvodu portál spektakl.gazetis.to.
Naopak, v bezvětrných dnech se spouštějí dieselové agregáty, aby lidé nezůstali bez světla a tepla.
Důsledkem masivního nasazování údajně levných a ekologických obnovitelných zdrojů energie (OZE) je tak paradoxně obrovské plýtvání elektřinou, nárůst cen a nutnost využívat zdroje s nejvyššími emisemi. „Zelený úděl je zkrátka naprosto zvrácený plán. Jak od nějakého tzv. superpadoucha.“
Plán postavit obrovské odporové cívky s ventilátory, které by přeměňovaly přebytečnou elektřinu na teplo a vypouštěly ji do ovzduší, zní neuvěřitelně. K tomuto by docházelo v době, kdy větrné elektrárny u sousedů pracují na plný výkon, čímž vzniká dočasný přebytek energie, její cena klesá do záporných hodnot a hrozí přetížení sítě, což vede k nucenému odstavování jiných elektráren. Tímto způsobem se má „vyřešit“ problém, který OZE samy způsobují, jelikož dodávají buď příliš mnoho, nebo naopak žádnou energii.
Kvůli této nestabilitě OZE stát uděluje licence na výrobu elektřiny z nafty o výkonu 1000 MW (mohou to být i dva, což odpovídá výkonu celé jaderné elektrárny Temelín). „Fény“ by měly mít srovnatelný výkon. Místo využívání stabilních zdrojů, jako je uhlí, plyn a jádro, se v EU budují zdroje s občasným provozem, což se má „napravit“ střídavým vypouštěním masivních emisí z obřích dieselů a přebytečného tepla do atmosféry. To není ani ekologické, ani ekonomické.
Umělý nedostatek se střídá s umělým přebytkem…
Tato pochybná klimatická politika vede k enormním nákladům a zdražování elektřiny na jedné straně a k nehoráznému plýtvání a vyšší produkci CO2, než je tomu u uhlí, na straně druhé. Dalším důkazem absurdity Green Dealu je nákup velkých bateriových úložišť firmami, které samy žádné OZE neprovozují. Tyto firmy inkasují státní dotace a následně státu tato úložiště pronajímají k vyrovnávání kolísání proudu v síti, které je způsobeno OZE.
K těmto pochybným praktikám, jako jsou tzv. „mařiče“ energie a zapojování dieselů, se přidávají další zbytečné náklady a další dotační tunely. Správně by veškeré investice měly jít na vrub majitelů solárních a větrných elektráren. Ti by si měli hradit drahé baterie, případně z přebytečné elektřiny vyrábět vodík, z něhož by pak v době bezvětří a tmy získávali elektřinu, a tím garantovali stabilní dodávky po celý rok. Proč se to po nich nežádá? Protože by to bylo drahé a OZE by se rázem nejevily tak výhodně.
Jde tedy o čistou propagandu…
Zelení politici prezentují pouze celkové množství elektřiny z větru a slunce a její cenu v době, kdy tyto zdroje fungují. Veškeré negativní dopady způsobené kolísáním výkonu OZE se pak přenášejí na daňové poplatníky a spotřebitele. Proto s rostoucím podílem OZE ceny elektřiny neklesají, ale naopak rostou. Pokud se totiž započítají náklady na akumulaci, ukazuje se, že vítr má srovnatelnou „efektivitu“ s pálením kukuřice a slunce dokonce poloviční.
Těmto nesmyslům by se dalo předejít, kdyby se v roce 2007 nerozhodlo, že se v EU neumožní výstavba jaderných reaktorů a raději se bude dál spalovat uhlí. Toto rozhodnutí prosadila německá kancléřka Angela Merkelová, protože její země vyrábí větrné turbíny a ona předpokládala, že na nich vydělá. Tento předpoklad se nenaplnil. Zato nás zelený úděl uvrhl do závislosti na ruském plynu a Německo má kvůli nutnosti masivního spalování uhlí vyšší emise než dříve.
Kvůli Green Dealu hrozí i uzavření českých uhelných elektráren, které dokážou vyrobit jednu kilowatthodinu i za dvacet haléřů. Drahé povolenky a nutnost je odstavovat, když u sousedů silně fouká, je činí nerentabilními i v době, kdy je tržní cena elektřiny přes dvě koruny. Zničíme tak domácí zdroje, budeme dotovat čínské výrobce baterií a německé vlastníky větrných elektráren a místo levné a stabilní elektřiny získáme drahou a nestabilní? Takový scénář by nenapadl ani tvůrce satirických filmů.
To ale není konec. Snad se konečně dočkáme výstavby nových jaderných bloků. Daňové poplatníky to ale bude stát víc, protože vláda poskytne bezúročný úvěr, který nakonec zaplatí občané. Přitom my už daně na výstavbu čistých zdrojů platíme prostřednictvím emisních povolenek. Z peněz, které platí české firmy, bychom mohli stavět nový Temelín každé čtyři roky. Jenže velká část těchto peněz končí v rukou zahraničních spekulantů a ani zbylé prostředky nám Brusel zatím nedovolí investovat do jádra.
Co tedy Green Deal přináší?
„Drahé a neefektivní „občasné zdroje energie“, bojkot jádra a z toho plynoucí vyšší emise z uhlí, a dokonce i z nafty, nehorázné plýtvání elektřinou… Kromě toho, že se sami zbytečně ničíme, chováme se i nemorálně. Velká část světa trpí nedostatkem energie, což vede k úmrtím z hladu, zimy a nemocí. Za zlomek bilionů eur, které stojí unijní klimatická politika, bychom mohli zásadně zlepšit životy stovek milionů lidí. Jenže tyto obrovské sumy by pak neskončily v kapsách zelených lobbistů… A to je zřejmě ten pravý účel,“ vysvětluje v krátké citaci spektakl.gazetis.to.
Pouštění elektřiny do vzduchu a energetická bída jsou dvě strany téže falešné mince zvané zelený úděl. Pamatuji si, jak nám direktivní a špatná nařízení RVHP bránila využít náš ekonomický potenciál. V čem se ale zelená autoritativní doktrína principiálně liší od té rudé? Je to další ideologie omezující svobodu a prosperitu. Jen tentokrát nepřichází z Moskvy, ale z Bruselu. Proti reálnému socialismu jsme se nakonec vzbouřili. Vzbouříme se i proti tomuto klimatickému?