Nenápadný muž z východu Slovenska přepsal dějiny české justice – jeho odvaha i po smrti chrání svobodu svědomí.
Tento text byl zveřejněn se souhlasem autora JUDr. Lubomíra Müllera, který jej poskytl redakci magazínu UdálostiExtra.cz. V sobotu 9. 5. 2020 zemřel ve věku nedožitých 81 let Ladislav Koreň z Vysoké nad Uhom (okres Michalovce). Pamětníci si vzpomenou, jak na přelomu tisíciletí tento mírný, nenápadný a laskavý důchodce rozbouřil českou justici.
Vše začalo v roce 1959, kdy tehdy dvacetiletý Koreň pro své náboženské vyznání svědka Jehovova odepřel vojenskou službu, za což ho Vojenský obvodový soud v Pardubicích poslal na 10 měsíců do vězení.
Dne 20. 12. 1992 požádal Koreň o soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb., ale jeho žádost byla zamítnuta jako opožděně podaná. (Ve skutečnosti však byla podána včas, což se ale prokázalo až v roce 2014, když Nejvyšší soud vysvětlil, jak se mají správně počítat lhůty pro podání návrhu.)
Koreň se poté snažil dosáhnout zrušení rozsudku cestou stížnosti pro porušení zákona, ale vedoucí prokurátor hlavní vojenské prokuratury mjr. JUDr. Jaroslav Fenyk (dnes soudce Ústavního soudu ČR) jeho podnět 5. 10. 1993 odmítl s tím, že „uložený trest sice byl přísný, avšak nelze jej považovat za zřejmě nepřiměřený“.
Koreň proto požádal o povolení obnovy řízení. Soud však 10. 3. 1994 návrh zamítl s tím, že „nápravu křivd v daném případě nelze provést formou obnovy tr. řízení, ale v úvahu by přicházela stížnost pro porušení zákona“. (Což byl postup, který mjr. JUDr. Fenyk odmítl.)
Koreň proto požádal o přezkum podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu. I tento návrh byl zamítnut, a to dne 28. 11. 1994 s vysvětlením, že je třeba postupovat podle zákona č. 119/1990 Sb. (Tento návrh byl ale odmítnut již dříve.) Mezitím ovšem byly zrušeny vojenské prokuratury, a tak Koreň podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona znovu. A tehdejší ministryně spravedlnosti JUDr. Vlasta Parkanová podnětu vyhověla a stížnost v Koreňův prospěch podala.
Nejvyšší soud ČR však její stížnost dne 22. 7. 1997 zamítl s tím, že trest byl uložen důvodně, protože Koreň „odmítl splnit svoji povinnost vyplývající ze zákona“ a nemůže se dovolávat Listiny základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního pořádku až v 1. 1. 1993.
Koreň se však nevzdal a podal proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ústavní stížnost. A Ústavní soud ČR dne 7. 10. 1998 vydal přelomový nález, podle něhož občané měli právo na odepření vojenské služby i před rokem 1990, a to na základě čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Nejvyšší soud ČR nato 4. 3. 1999 Koreně zprostil obžaloby, ale nález vyvolal mezi některými soudci Nejvyššího soudu ČR velkou nevoli, takže se tam v té době vytvořily dvě frakce: Jedna, která soudila podle Koreňova nálezu, a druhá, která nález neuznávala, a obdobné stížnosti pro porušení zákona zamítala.
Spor se nakonec dramaticky vyhrotil 17. 10. 2002 v kauze Vladimíra Waise, kdy velký senát Nejvyššího soudu ČR poměrem hlasů 5:4 rozhodl, že právo na odepření vojenské služby tehdy neexistovalo. Toto rozhodnutí ale bylo zrušeno 26. 3. 2003 plenárním nálezem Ústavního soudu ČR, který prohlásil, že nejde jen o svobodu náboženství, ale že zde existuje ještě vyšší právo – právo jednat v souladu se svým svědomím. A tak Koreňův nález dostal ještě další rozměr, který platí až dodnes.
Ladislav Koreň po sobě zanechal nejen svou milovanou manželku Irenku, ale také příklad pokorné křesťanské vytrvalosti a trvalý odkaz, z něhož mají užitek všichni, kdo ctí právo na svobodu svědomí a náboženského vyznání.
(Další informace viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 285/97 a sp. zn. Pl. ÚS 42/02 a rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tz 144/98 a č.j. 6 Tz 49/2014-25.)
Výňatek z knihy „Bitvy beze zbraní 1990-2000“, 9. kapitola: „Občan měl právo na odepření vojenské služby i před rokem 1990. (Poznámka redakce: případ vede ještě k jednomu zamyšlení. Komu byl vlastně Koreň zavázán vojenskou službou? Uvažme několik možných odpovědí a případné námitky proti nim.)
Je povinen vykonat vojenskou službu pro zemi svých praotců.
Země jeho praotců bylo Rakousko-Uhersko, a to přestalo existovat zhruba dvacet let před tím, než se narodil.
Je povinen vykonat vojenskou službu pro zemi, v níž byl zplozen.
Ladislav Koreň byl zplozen za masarykovské Československé republiky. Jenže dříve, než opustil mateřské lůno, tato republika ztratila svoji samostatnost a tím i armádu.
Je povinen vykonat vojenskou službu pro zemi, v níž se narodil.
Ladislav Koreň se narodil do fašistického tzv. Slovenského štátu. Podporovat se zbraní v ruce fašismus se považuje za zločin proti lidskosti.
Je povinen vykonat vojenskou službu pro zemi, v níž žil, když dosáhl braneckého věku.
To bylo tzv. lidově-demokratické Československo. Platný zákon o období nesvobody označuje tehdejší režim za zločinný. Od nikoho nelze žádat, aby takový režim vojensky podporoval.
Je povinen vykonat vojenskou službu pro tuto zemi, jakmile se zbavila totalitního systému.
Československo se zbavilo totalitního systému v listopadu 1989, ale Ladislav Koreň pro něj nemůže vykonat vojenskou službu, protože 1. ledna 1993 Československo zmizelo z mapy světa.
Je povinen vykonat vojenskou službu pro Českou republiku, protože ta je nástupnickým státem Československa.
Pro Českou republiku je Ladislav Koreň cizinec, a proto zde nemůže být k vojenské službě povolán.
Je povinen vykonat vojenskou službu pro Slovenskou republiku, protože má nyní slovenskou státní příslušnost.
Slovenská republika o jeho vojenskou službu nemá zájem, protože je to už „STAREJ KOREŇ.“
Další souvislosti a dopad případu Ladislava Koreňa
Případ Ladislava Koreňa se zapsal do dějin české justice nejen jako symbol osobní vytrvalosti, ale také jako významný precedent v oblasti lidských práv. Ústavní nález z roku 1998, který uznal právo odmítnout vojenskou službu na základě svědomí i před rokem 1990, ovlivnil řadu dalších soudních rozhodnutí a přispěl k hlubšímu ukotvení mezinárodních lidskoprávních závazků v českém právním systému.
Rehabilitace, která přišla pozdě: příběh Vlasty Žabkové a boj za spravedlnost
Jeho spor se stal předmětem odborných analýz a diskusí v právnických i akademických kruzích. Právníci, zabývající se ústavním právem, jej často uvádějí jako příklad praktického uplatnění Všeobecné deklarace lidských práv v rozhodovací činnosti českých soudů. Nález se používá jako důkaz toho, že ústavní soud může korigovat rigidní výklady nižších instancí, pokud jde o základní svobody jednotlivce.
Zajímavostí je, že jméno Ladislava Koreňa se později objevuje i v akademickém prostředí, konkrétně na Univerzitě Hradec Králové, kde působí jiný Ladislav Koreň – filozof zabývající se logikou a epistemologií. Tato shoda jmen může vést k určitému zmatení, avšak jde o dvě odlišné osoby.
