Slušovice. Zapadlá obec na Zlínsku, která se v 80. letech stala centrem nevídaného podnikatelského úspěchu. Jak se zrodil tento zázrak?
Když v socialistickém Československu slovo „podnikání“ znělo téměř jako provokace, Slušovice dokázaly, že i za železnou oponou může vzkvétat nevídaný úspěch. JZD Slušovice pod vedením Františka Čuby přepsalo pravidla hry.
Co bylo tajemstvím tohoto fenoménu a jak se mu podařilo uspět v době, kdy bylo vše pod kontrolou režimu?
Vizionář z venkova
František Čuba převzal v roce 1963 obyčejné družstvo, které nijak nevybočovalo z šedivého socialistického průměru. Tento syn zemědělců však brzy ukázal, že má nejen odhodlání, ale i revoluční vizi. Pod jeho vedením se Slušovice proměnily v podnikatelský zázrak.
„Dělat věci jinak,“ zněla nepsaná filozofie slušovického zázraku. Zatímco ostatní slepě plnili centralizované plány, Čuba sází na efektivitu, inovace a důvtipné využití tržních principů. V éře, kdy podnikání připomínalo spíš tanec na minovém poli, se JZD podařilo najít cestu, která vedla k nebývalému úspěchu.
Rozmanitost jako recept na stabilitu
Začínalo se klasicky – pěstování obilí, kukuřice nebo cukrové řepy a chov dobytka. Čuba však nechtěl zůstat u tradiční zemědělské výroby. Družstvo se rozkročilo do nejrůznějších oblastí, až získalo pověst výrobce „všeho, na co si vzpomenete“. V moderních stájích se choval skot, družstvo si vyrábělo vlastní krmiva a hnojiva, ale to byl jen začátek.
Od traktorů a masných výrobků přešli Slušovičtí k produkci technologických inovací. Legendární byly počítače TNS, které představovaly technologickou špičku, a vyráběly se přímo v družstvu. Jak sám Čuba často říkal: „Když něco nevyjde, jiná oblast to podrží.“ Tento přístup jim zajistil stabilitu i ve chvílích, kdy jiné podniky selhávaly.
Umění hrát mimo pravidla
JZD Slušovice nebylo úspěšné jen díky inovacím, ale také díky schopnosti pohybovat se v rámci socialistického systému. Tajné dohody, spolupráce s politickými špičkami a dovednost využít skuliny v pravidlech – to vše hrálo důležitou roli.
Družstvo mělo přístup k bezcelnímu dovozu materiálů a technologií, které byly pro ostatní nedostupné. Dokázali přesvědčit režim, že jejich činnost je klíčová pro ekonomiku. Díky tomu mohli nakupovat materiály a zařízení, o kterých se ostatním jen zdálo.
V roce 1989, na vrcholu své slávy, dosáhl Agrokombinát Slušovice obratu 7 miliard korun a čistého zisku 850 milionů.
Konec jedné éry
Sametová revoluce v roce 1989 přinesla Slušovicím drtivý úder. Nové tržní podmínky a konec podpory režimu vedly k rozpadu družstva. František Čuba odešel z vedení a JZD se začalo rozpadat na desítky menších firem, z nichž většina brzy zkrachovala.
V roce 1990 změnilo JZD název na Družstevní agrokombinát Slušovice a o tři roky později na Zemědělské obchodní družstvo FORUM. V roce 1997 byl podnik uveden do likvidace a o dva roky později skončil v konkurzu. Z kdysi slavného fenoménu zůstaly jen vzpomínky.
Příběh, který žije dál
Ačkoliv Slušovice dnes již nejsou zázrakem, jejich příběh zůstává inspirací. Ukázaly, že i za těch nejnepříznivějších podmínek může vzniknout něco mimořádného. František Čuba a jeho družstvo připomínají, že odvaha a inovace mohou přinést úspěch i tam, kde to nikdo nečeká.