Opuštěná, tichá a děsivá – Rudá věž smrti stojí jako svědek hrůz, které zažili političtí vězni v Jáchymově. Dnes slouží jako varování před temnou minulostí.
V samém srdci Karlovarského kraje se tyčí památník, který připomíná temnou kapitolu české historie. Rudá věž smrti v Jáchymově je jedním z posledních svědků utrpení, kterým prošly tisíce politických vězňů během komunistického režimu. „Pracovními tábory v padesátých letech prošlo na sedmdesát tisíc lidí“ píše ČT24. Tyto tábory, známé jako Jáchymovské peklo, se staly synonymem pro lidské utrpení a bezpráví.
Historie a osudy vězňů
První pracovní tábory při uranových dolech vznikly na jaře 1949 a do roku 1961 jimi prošlo přes 70 tisíc vězňů. „Mnozí zemřeli na zdravotní komplikace, další byli zastřeleni na útěku. Odhaduje se, že kolem 4,5 tisíce vězňů nepřežilo nelidské podmínky táborů. Smutným symbolem těchto táborů se stala právě Rudá věž smrti, kde byli vězni vystaveni těžké práci a neustálému ohrožení života“ píše ČT24.
Pamětní deska umístěná na budově. Zdroj: Michal Louč / CC BY-SA 4.0
Političtí vězni v Československu
V komunistickém Československu (1948–1989) byli političtí vězni lidé, kteří se postavili proti komunistickému režimu nebo byli považováni za hrozbu pro jeho stabilitu. Mohli to být disidenti, intelektuálové, bývalí členové nekomunistických politických stran, duchovní, ale také obyčejní lidé, kteří kritizovali režim nebo se snažili utéct na Západ. Tito lidé byli často zavíráni bez řádného soudního procesu nebo na základě vykonstruovaných obvinění.
Životní podmínky a práce
Mnozí političtí vězni byli internováni v pracovních táborech, kde byli nuceni vykonávat těžkou fyzickou práci v nebezpečných a nehumánních podmínkách. Jáchymovské uranové doly jsou jedním z nejznámějších míst, kde byli političtí vězni nuceni pracovat. Pracovali v extrémně nebezpečných podmínkách bez adekvátní ochrany, což vedlo k mnoha úmrtím a zdravotním komplikacím.
Vzpomínky přeživších
Mnozí přeživší dodnes vzpomínají na hrůzy, které prožili. „Nevzpomínám si, že by někdo, kdo tam v tom roce 1951 přišel, dnes ještě žil,“ uvedl Zdeněk Kovařík, bývalý pracovník věže. Osudy lidí, kteří prošli těmito lágry, jsou plné bolesti a utrpení. Například Karel Hás, který byl za pokus o přechod hranice zavřený na tři roky, vzpomíná na svého bratra, jenž zemřel následkem krutých podmínek tábora“ uvádí web ČT24.
Památník a budoucnost věže
Dnes je Rudá věž smrti národní kulturní památkou. Konfederace politických vězňů, která věž spravuje, plánuje její přeměnu na pietní místo a muzeum, které bude připomínat utrpení vězňů a oběti komunistického režimu. „Náklady na tento projekt se odhadují na 60 milionů korun“ píše dále web ČT24.
„Rudá věž smrti vystavěna v roce 1951 jako součást závodu Měděnec, který patřil pod národní podnik Jáchymovské doly. Sloužila k úpravě uranové rudy a oddělení uranu od hlušiny. Věž dostala svůj název kvůli červené barvě fasády a také kvůli hrůzám, které se v ní odehrávaly. Práce v této věži byla extrémně nebezpečná a zdraví škodlivá, což vedlo k mnoha úmrtím a zdravotním problémům mezi vězni“ uvádí, v krátké citaci Wikipedie.
Význam památníků
Památníky jako Rudá věž smrti jsou důležitým mementem a připomínkou historie, kterou nesmíme zapomenout. Předsedkyně Konfederace politických vězňů, Naděžda Kavalírová, varuje před opakováním historie: „Mně ani nevadí tolik, že se neomluvili, ale že konají stejné zlo, jako konali tenkrát a mám strach, aby se to tu znovu neopakovalo“ dodává ČT24. Tyto památníky slouží nejen jako vzpomínka na oběti, ale také jako varování před nebezpečím totalitních režimů.
Rudá věž smrti stojí jako tichý svědek hrůz, které postihly tisíce nevinných lidí. Její zachování a přeměna na pietní místo je důležitým krokem k uctění památky těch, kteří trpěli a umírali v komunistických táborech. Je to připomínka, že svoboda a lidská práva nejsou samozřejmostí a že za ně musíme neustále bojovat.
