Alkohol a cigarety byly v době komunismu velmi populární. Lidé si je užívali jako prostředek k relaxaci a odpočinku od každodenního života.
Podle článku na Seznam Zprávy, průměrný Čech vypil nejvíce alkoholických nápojů v roce 1983, kdy vypil 6,3 litru čtyřicetiprocentních lihovin, 13,7 litru vína a 161,9 litru piva. Podle článku na webu Novinky.cz bylo vypito více tvrdého alkoholu a vína o dva roky dříve, v roce 1981. Největší oblibě těšilo pivo.
Pokud jde o kouření, popularita kouření v komunistickém režimu narůstala a dosáhla maxima v roce 1978, kdy průměrný obyvatel naší země vykouřil 1961 cigaret, tedy více než 5 cigaret denně. „V roce 1989 se průměrná spotřeba na osobu ponížila na 1776 cigaret,“ uvádí k tématu portál Kurzy.cz.
Retro edice sušenky a sladkosti na pultech potravin v bývalém Československu. Zdroj: soukromý archiv, Nikola Macáková / UdálostiExtra.cz
Během komunistického režimu bylo kouření cigaret běžné mezi lidmi. Kouřilo se prakticky všude. V zaměstnáních, v restauracích, ba dokonce i ve zdravotnických zařízeních, jako byly nemocnice a podobně. „Co se týkalo kouření cigaret, nikdo prakticky nikoho neobtěžoval. Mezi nejoblíbenější značky patřily Prago, Start, Spartak, a Petra. Cena cigaret se v průběhu let lišila, ale v roce 1985 stála krabička cigaret Prago 3,50 Kčs a krabička cigaret Start 3,20 Kčs,“ píše k tématu web Aktuálně.cz.
Život v bývalém Československu
Za komunismu se žilo lépe, všechno bylo levnější – to je asi nejčastější argument zastánců doby před rokem 1989. Zda to tak skutečně bylo, zjistíte v rozsáhlém přehledu Aktuálně.cz. Podle dat českých statistiků byly porovnány nejen platy, ale také ceny zboží a potravin.
Během období komunistického režimu v Československu byla situace s potravinami velmi odlišná od té, kterou známe dnes. V rámci státu řízené ekonomiky bylo mnoho potravin distribuováno prostřednictvím různých přídělových systémů a cenově regulováno.
„V průběhu 50. a 60. let byla situace s relativně dobrými potravinami, ale od 70. let se začaly objevovat první problémy. Nedostatek zemědělských produktů vedle toho, že se musely dovážet potraviny ze zahraničí, což bylo pro tehdejší ekonomiku velkou zátěží. V praxi to znamenalo, že některé potraviny, jako například maso, byly k dostání jen ve vysokém množství. Ostatní potraviny, jako například chléb, byly sice k dispozici, ale někdy byly velmi špatné kvality. Výběr potravin byl omezený a nebylo možné si koupit vše, co si člověk přál,“ uvádí zdroj Wikipedia.
„V 80. letech byly potravinové nedostatky ještě závažnější. Lidé museli čekat v dlouhých frontách na základní potraviny, jako například mouku, cukr či sůl. Dovážené potraviny byly často velmi drahé a pro běžné lidi nedostupné,“ doplňuje veřejný zdroj.
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se situace s potravinami postupně zlepšila. Byl zaveden tržní systém, který patří mezi větší výběr potravin a jejich kvalita se zlepšila. V současné době jsou potraviny v Česku běžně dostupné a výběr je velmi široký.
Za poslední tři desetiletí se výrazně změnila spotřeba domácností.
Limonády v bývalém Československu. Zdroj: Lnéz / Pintzerest
Komunismus je politická a ekonomická ideologie, která se obecně snažila vytvořit beztřídní společnost, ve které je veškerý majetek ve veřejném vlastnictví a každý člověk pracuje a je placen podle svých schopností a potřeb. Teoreticky by to odstranilo společenské třídy a vytvořilo spravedlivější společnost. V praxi však komunismus často vedl k diktaturám a nedostatku individuálních svobod, což byla pravděpodobně jedna z největších chyb, které se soudruzi dopustili.
Pro ty, kdo žili v komunismu, byl každodenní život často poznamenán nedostatkem a strádáním. Potraviny, oblečení a další základní potřeby byly často nedostatkové a lidé na ně museli stát hodiny ve frontě. Státem řízená ekonomika znamenala, že podniky měly jen malou motivaci inovovat nebo zlepšovat své produkty, což vedlo k nedostatečnému výběru pro spotřebitele.
Navíc komunistické režimy byly často brutální a represivní, s přísnou výraznou cenzurou médií a omezenou svobodou slova. Lidé, kteří vystupovali proti vládě nebo její politice, riskovali zatčení, uvěznění nebo něco horšího. Nutno zmínit, že za vlády například expremiéra Babiše či současného předsedy vlády Petra Fialy se toho, co se týká medií a svobody slova moc nezměnilo. (V uvozovkách řečeno). Pravdou je, že za zveřejnění vašeho názoru na internetu v podobě například nějakého článku či komentáře, který bude v rozporu s tím, co současní politici preferují vás pravděpodobně nebude nikdo trestně stíhat (možná) nicméně obratem budete označen za dezinformátora, web či blog na kterém byly tyto informace zveřejněny bude rovněž obratem označen za tzv. fake news s následným patřičným zveřejněním na jimi uznávaných a výrazně podporovaných internetových portálech, které shromažďují tzv. dezinformační weby (nebo-li weby, které mají odlišný názor…) Čili v kostce řečeno „vítejte v demokracii…“
Navzdory svým slibům se komunismu nakonec nepodařilo splnit své cíle. Ekonomiky komunistických zemí často stagnovaly a životní úroveň lidí byla nízká. Mnohé komunistické režimy se nakonec zhroutily pod tíhou vlastní neefektivity a jisté korupce.
Obchodní dům Kotva – Praha, v roce 1974. Zdroj: Fortepan/Mezey András / CC BY-SA 3.0
Pád komunismu na konci 20. století byl velkým zlomem ve světových dějinách. Země, které byly desítky let pod komunistickou nadvládou, jako Polsko, Maďarsko a Československo, byly schopny přejít k demokracii a tržnímu hospodářství. Dnes je dědictví komunismu stále vidět v mnoha zemích, ale jeho vliv značně upadl.
Život za komunismu byl obecně pro miliony lidí obtížnou a často tísnivou zkušeností. Dnes se můžeme poučit z chyb minulosti a pracovat na vytvoření řekněme spravedlivějšího světa, nicméně to bohužel úplně nelze, máme-li aktuálně, ve vládě takové profesionály a odborníky, kteří za laskavého přispění Evropské unie nás pomalu a jistě ženou svými kroky evidentně do jisté záhuby.
