Česká republika čelí nejvyšším cenám potravin v historii, a to má citelný dopad na peněženky obyvatel.
Vlna „umělého“ navyšování cen se nese skrze obchodní řetězce, které tvrdí, že jsou nuceny reagovat na zdražení od dodavatelů. Nicméně, podle zástupců zemědělců jsou výkupní ceny maloobchodních řetězců dlouhodobým problémem, který výrazně ovlivňuje celý potravinový řetězec. Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu s odkazem na portál novinky.cz, který uvádí, že v poslední době kritika zemědělců zesílila a upozorňují na obchodní přirážky řetězců, které často dosahují desítek procent.
Zvýšené ceny a psychologický nátlak
Rostoucí ceny potravin v České republice zanechávají lidem stále menší finanční prostor na běžné nákupy. To má nejen hmatatelný dopad na každodenní život, ale také ovlivňuje psychiku občanů. Psychologové a ekonomové se shodují, že stres z finanční nesvobody a obavy o základní životní potřeby mohou negativně ovlivnit celkové zdraví a pohodu jednotlivců.
Zvýšený ekonomický tlak může způsobit nárůst úzkosti, deprese a dokonce i rozvoj dalších psychických problémů. Česká asociace psychologů upozorňuje na význam sledování těchto psychologických dopadů, zejména u skupin s nižšími příjmy, které jsou citlivější na cenové změny.
Důvody zvyšování cen: dodavatelé versus řetězce
Zemědělci a dodavatelé potravin tvrdí, že obchodní řetězce mají na svědomí značnou část neustálého zvyšování cen potravin. Zatímco řetězce argumentují rostoucími náklady na výrobu a dopravu, zemědělci poukazují na neadekvátní výkupní ceny.
Podle zástupců zemědělců jsou výkupní ceny dlouhodobým problémem, který vyvolává nepříznivé ekonomické podmínky pro malé farmy. Většina zemědělců upozorňuje na obchodní přirážky řetězců, které často dosahují desítek procent a tím pádem zatěžují i konečného spotřebitele.
Přirážka 170 procent!
Agrární komora na Facebooku upozornila, že Mlékárna Polná dodává řetězci, který nejmenovala, 110gramový sýr jadel za 19,20 Kč. „Na pultech ho ale supermarket prodává za 51,90 Kč. Přirážka je 170 procent,“ poukázala.
Podle mluvčí komory Barbory Pánkové, které se k tématu vyjádřila na webu Novinky.cz se zemědělci a potravináři často bojí o cenové politice řetězců otevřeně mluvit. „Riskují vyřazení a jde do toho málokdo,“ podotkla. Stále víc se jich ale teď ozývá. Majitel firmy Marlenka Gevorg Avetisjan časopisu Ekonom řekl, že přes deset let prakticky nezvyšoval ceny, ale řetězce každý rok zdražovaly o pár procent.
„Když přišla válka na Ukrajině, ceny surovin i energií se hodně zvýšily. Nám řetězce dovolily zdražit jen mírně a sami obchodníci zdražili o dost víc. Koncová cena našeho zboží v obchodech je pak minimálně dvakrát vyšší než částka, za kterou produkty prodáváme my,“ vylíčil.
V Německu nebo Polsku by si řetězce nedovolily chovat se tak, jak se chovají u nás
Karel Horák, farmář
Odpověď řetězců a rozhodnutí spotřebitelů
Obchodní řetězce jako odpověď na kritiku zemědělců zdůrazňují, že jsou nuceny přizpůsobovat ceny kvůli změnám na trhu a nákladům spojeným s výrobou a distribucí potravin. Nicméně, spotřebitelé se stále více ptají, zda jsou zvyšování cen opravdu nevyhnutelné nebo zda se nejedná o další strategii pro zvýšení ziskovosti řetězců.
Různé skupiny, včetně spotřebitelských organizací, apelují na transparentnost v cenotvorbě a kontrolu nadměrných přirážek řetězců. Volají po udržení rovnováhy mezi udržitelnou ekonomikou pro zemědělce a dostupností potravin pro spotřebitele.
Cesta k řešení versus česká vláda
Odborníci zdůrazňují potřebu komplexního řešení, které by zahrnovalo spolupráci mezi všemi aktéry potravinového řetězce. Zvýšení transparentnosti v cenotvorbě, spravedlivější výkupní ceny pro zemědělce a podpora malých farmářů by mohly být klíčové prvky k nalezení udržitelného řešení. V obličeji vzrůstajících cen potravin v České republice a kritiky, kterou si získávají obchodní řetězce, se kladou otázky na českou vládu a její postoj k této problematice. Existuje několik faktorů, které mohou ovlivnit reakci vlády na uměle navyšované ceny potravin.
1. Politické riziko a ekonomický kontext
Vláda čelí komplexnímu rozhodování, přičemž je nutné zvážit politická rizika a ekonomický kontext. Někdy mohou krátkodobá opatření, která by zahrnovala regulaci cen, vést k nežádoucím vedlejším efektům, včetně snížení atraktivity pro investice nebo narušení ekonomické rovnováhy.
2. Vlivy lobbingu a silného průmyslu
Silný vliv průmyslových lobbistů a obchodních řetězců může hrát roli v rozhodování vlády. V některých případech mohou tyto skupiny mít silnější postavení než zemědělci nebo spotřebitelé, což může ovlivňovat politická rozhodnutí ve prospěch průmyslových zájmů.
3. Komplexnost problému a potřeba systémových řešení
Ceny potravin jsou propojeny s mnoha faktory, od výroby a distribuce po spotřebu. Vláda by mohla preferovat dlouhodobá řešení před krátkodobými opatřeními, která by mohla být pouze dočasná. Hledání vyváženého a udržitelného řešení může vyžadovat čas a komplexní strategii.
4. Možná existence opatření či diskusí v rámci vlády
Je také možné, že vláda již podniká kroky nebo diskutuje o možných opatřeních, ale informace o tom nemusí být dostatečně zveřejněny nebo komunikovány. Transparentnost v procesu rozhodování a komunikace s veřejností jsou klíčové pro udržení důvěry občanů.
5. Politická priorita a veřejné tlaky
Reakce vlády může být také ovlivněna politickými prioritami a tlaky ze strany veřejnosti. Pokud bude nárůst cen potravin považován za závažný problém ve společnosti, může to vést k intenzivnějšímu jednání vlády.
V každém případě je klíčové, aby vláda aktivně posuzovala situaci, naslouchala všem zúčastněným stranám a hledala řešení, která budou spravedlivá a udržitelná pro všechny aktéry potravinového řetězce. Veřejný tlak a diskuse jsou důležitými nástroji pro dosažení změn ve prospěch občanů a zachování spravedlivých a dostupných cen potravin.
Názory občanů
„V Česku jsou snad nejdražší potraviny z celé Evropské unie. Důvod za mě je prostá; obchodníci a obchodní řetězce si potřebují vydělat a když jim to česká vláda dovolí, proč neokrást české občany,“ uvedl v komentáři pan J. Straka a dodal, hádám, že v sousedním Německu by si toto majitelé obchodního řetězce Lidl či Kaufland nedovolili.
„Je to banda zločinců, kteří by již dávno měli sedět za mřížemi. Nejedná se o nic jiného, než li o podvod s umělým navyšováním cen prakticky všeho,“ napsala paní K. Novotná.
„Česká vláda nedělá nic a je jim úplně jedno, že si výrobci, dodavatelé a především velké obchodní řetězce navyšují ceny a mají na některých produktech až 200 procentní rabat. Vždyť to už je neúnosné!“ napsal Josef Hanzlík.
„Vláda by se měla stydět. Pro lidi neudělala nic. Jediné co, tak schvaluje „zločinecké“ postupy obchodních řetězců, kteří vesele v ČR okrádají spotřebitelé. Současná vláda zde není pro lidi, ale zjevně proti lidem. Je to strašné. Osobně v Česku již nenakupuji. Jezdím do Německa, kde mám nejen kvalitnější potraviny, drogerii a podobně, ale i levnější,“ uvedla v dalším komentáři Jarmila Strnadová na sociální síti.
„Hanba! Nelze nazvat jinak. Vláda ČR (i když tomu se snad ani vláda říkat nedá) nedělá nic. Nemám rád ani Babiše ani Fialu ani levici či pravidi, nejsem politik ale obyčejný dělník – instalatér, který chodí do práce za normální mzdu. Zajímalo by mě jak dlouho budou ještě Češi čekat a nač, než jim dojde trpělivost a půjdou s klacky v ruce tu „verbež“ vymlátit. Vždyť tohle není normální. Nejhorší je, že to nikoho nezajímá, každý o tom je „mele“ a skutek-utek. Nikdo to neřeší a především nechce řešit. Proč?!“ napsal v dalším komentáři J. Vraný.
„Zajímalo by mě zda by si toto velké řetězce dovolili v jakémkoliv jiném státě celé slavné EU. Hádám, že nikoliv. Proč v Česku ano? Proč jim to vláda a zemědělci či dodavatelé dovolují? Nechápu,“ napsala další uživatelka v komentáři.
„Řeší by zde bylo poměrně jednoduché a to vyvlastnit celý Babišovo konglomerát, dále vyvlastnit všechny ty slavné supermarkety, hypermarkety – obchodní řetězce, dodavatelé, zemědělce, kteří ruku v ruce úmyslně okrádají české občany, neboť Češi jsou pro něj jen lůza a „kasička na drobné…,“ píše další uživatel na sociální síti.
„Česká vláda by měla uzákonit to, aby obchodníci měli zákonem danou výši maže na jakýkoliv výrobek. Tedy např. 30% a více ani ťuk. Pokud by toto kdokoliv porušil okamžitě vysoké pokuty např. od České obchodní inspekce a podobně. bez ohledu na to, jaké jsou či nejsou výrobní náklady, náklady na dopravu a další věci s tím spojené. Prostě zákonem daná výše marže. Tečka. Toto by mělo platit pro všechny, ať už to je velký gigant – obchodní řetězec, výrobce a dodavatel pohonných hmot (např. polský gigant Orlen Unipetrol, a podob.). Dále by to stejné platilo pro gigant ČEZ a další plynárny, vodárny a podobně. Obecně tedy uzákoněná marže přes kterou by nejel vlak. Jenže to se „panáčkům“ samozřejmě moc nechce, když jim z toho „kape,“ že,“ napsala paní Vilma Zíková v dalším redakcí vybraným komentářem.
A takto bychom mohli pokračovat. Názory lidí z řad široké veřejnosti se v podstatě shodují na skutečnosti, že to, co se aktuálně děje v České republice s opakovaným navyšováním cen prakticky všeho nemá obdoby. A jaký je váš názor? Napište nám jej v komentáři pod článkem.
Česká republika se tak ocitá na jisté křižovatce, kde správné rozhodnutí může ovlivnit nejen ekonomickou stabilitu, ale i psychické zdraví obyvatel. Nyní je na politických představitelích, zemědělcích a především na obchodních řetězcích, aby společně hledali vyvážené a udržitelné možnosti, jak dále úmyslně nenavyšovat ceny (nejen) potravin v České republice.
