Nadměrným užíváním antibiotik si lidé výrazně zadělávají na antibiotickou rezistenci, tedy stav, kdy tyto léky nebudou fungovat.
Ve chvíli, kdy antibiotika nebudou fungovat hrozí, že kvůli tomu zemřou i na banální onemocnění. O tom, jak racionálně zacházet s antibiotiky, budou praktičtí lékaři debatovat na 17. kongresu primární péče, který startuje tento pátek v Praze. Právě praktici zajišťují v Česku většinu zdravotní péče a antibiotika tak předepisují nejvíce. Usilují o to, aby vznikly ucelené celonárodně platné doporučené postupy, jak léčiva správně využívat. Magazín UdálostiExtra o tématu informovala Markéta Pudilová z MaVe PR.
Lidé je berou často zbytečně – přestávají fungovat
„V Česku zemře více lidí na důsledky antibiotické rezistence než na dopravní nehody. Statistiky hovoří o tom, že pokud bychom pokračovali ve stávajícím trendu, tak bude v roce 2050 umírat více lidí na nákazu rezistentní bakterií než na rakovinu. Nových antibiotik je málo, vývoj je časově i finančně náročný. Musíme s nimi zacházet rozumně,“ říká MUDr. Ludmila Bezdíčková, praktická lékařka a členka výboru Společnosti všeobecného lékařství (SVL) ČLS JEP. Podle ní chybí ucelené celonárodně platné doporučené postupy, jak a kdy léky užívat.
„Mezi důvody, proč se někdy antibiotika nasazují neuvážlivě, je nejistota, co je pravou příčinou potíží pacienta. Dále velký počet jedinců ošetřovaných v krátkém čase, obavy ze zhoršení stavu – zejména přes víkend nebo tam, kde je hůře dostupná sekundární péče, ale i přání pacienta a jeho rodiny,“ popisuje MUDr. Bezdíčková.
Jak se v jednotlivých případech chovat, bude s účastníky řešit mikrobioložka a primářka Dětského a dorostového oddělení Nemocnice Děčín MUDr. Renata Přibíková, která vede workshop Správné dávkování a podávání antibiotik. „Drtivá většina nemocí dětského věku je virového původu, kdy není antibiotik třeba. I některé bakteriální infekce jsou samoúzdravné a k jejich vyléčení napomohou léky, které pouze tlumí projevy nemoci,“ vysvětluje specialistka. Podle ní by se tak antibiotika v komunitě měla použít jen výjimečně. „Jedná se o nákazy, jakými je například zánět středního ucha, nebo zánět močových cest, což jsou typicky nemoci, které mohou být spíše způsobeny bakteriemi. Vždy je vhodné sledovat vývoj nemoci v čase a velmi uvážlivě se rozhodnout pro antibiotickou léčbu v případech, kdy se zdá, že se pacient bez pomoci antibiotik sám neuzdraví. Jediným jasně ospravedlnitelným důvodem, kdy podání antibiotik v primárním kontaktu nesnese odkladu, je sepse nebo zánět mozkových blan. Tam se váhat nesmí,“ uvádí prim. Přibíková.
V Česku dosud neexistuje žádná informační linka, kam by lékaři mohli zavolat a konkrétní případ prodiskutovat.
„Ve větších nemocnicích pomáhá rozumnému zacházení s antibiotiky tzv. antibiotické středisko složené z lékařů více specializací. Členem antibiotického střediska je vždy infektolog či mikrobiolog, kteří povědomí o rozumném užívání antibiotik šíří mezi své kolegy. Nemocniční lékaři tak mají možnost každý jednotlivý případ zahájené antibiotické léčby prodiskutovat a pečlivě promyslet. Menší nemocnice však antibiotická střediska nemají,“ pokračuje prim. Přibíková.
Každé podání antibiotik – a to i lokálních, například ve formě kapek do očí, nosu nebo mastí – podle lékařky bakterie vydráždí a ty se začínají okamžitě bránit a měnit tak, aby se léku vyhnuly – vzniká rezistence.
„Tyto primitivní bakterie mají neuvěřitelně rychlou dobu množení, zatímco u člověka to trvá 9 měsíců, bakteriím stačí 20 minut. V tom tkví nebezpečí – každé antibiotikum okamžitě spustí boj bakterií o přežití a vytvoření takové varianty, na něž v budoucnu dané antibiotikum nezabere,“ vysvětluje specialistka. Na podání antibiotik „za každou cenu“ často dle lékařů silně tlačí rodiče malých pacientů, ale také sami dospělí nemocní.
„Je třeba neustále vysvětlovat, že v některých případech antibiotika jim nebo jejich dítěti spíše uškodí. Stává se však, že pokud pacient nedostane antibiotika u jednoho lékaře, jde za dalším a obchází je tak dlouho, dokud mu je někdo nenapíše,“ dodává prim. Přibíková. Rozeznat, zda je nemoc virového, či bakteriálního původu je především zpočátku velmi těžké, jedním z mnoha ukazatelů je průběžné měření zánětlivých parametrů – například CRP. Jestliže lékař na základě vývoje onemocnění zjistí, že se s velkou pravděpodobností nejedná o bakteriální, ale virovou infekci, měl by pacientovi doporučit, ať již nasazená antibiotika přestane užívat. Smysl mají pouze a jenom při infekci bakteriální. „Lékaři i pacienti se také někdy domnívají, že u rizikových pacientů má smysl nasadit antibiotika preventivně, např. při počínajícím infektu spíše virového původu. Ve skutečnosti je takových indikací minimum,“ doplňuje MUDr. Bezdíčková.
Letošní dvoudenní kongres primární péče, který startuje dne 24. března, organizuje Sdružení praktických lékařů společně se Sdružením praktických lékařů pro děti a dorost.
