Přestože se neandrtálci se současným druhem člověka naposledy potkali před desítkami tisíc let, na toto setkání v lidském genu stále existuje vzpomínka.
Nedávné objevy antropologů ukazují, že někteří lidé mají část DNA společnou s neandrtálci. To například ovlivňuje schopnost jejich imunity reagovat na nemoci, mezi něž patří i covid-19. Říká to Jan Pačes, český molekulární genetik, který o tématu bude mluvit před tisíci praktickými lékaři na letošním 17. kongresu primární péče, jenž startuje 24. března v Praze. O tématu informovala magazín UdálostiExtra Markéta Pudilová z MaVe PR.
Imunita VS covid geny neandrtálců
Kromě toho zmíní fakt, že genová „výbava“ člověka stále odpovídá jeho pravěkým předkům, což se například podepisuje na dnešních potížích s obezitou – lidský organismus zkrátka není na současný životní styl stavěný. Vědci se snažili zkompletovat DNA neandrtálců už od 90. let, podařilo se jim to však až poměrně nedávno. Téměř úplně jejich genom rozluštil až vědec Svante Pääbo se svým týmem zhruba před 5 lety, loni za tento objev dokonce dostal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
„Objev je extrémně cenný sám o sobě, nicméně byl velmi zajímavý i ve světle boje proti covidu. Další zkoumání totiž ukázalo, že jeden z genů, který jsme zdědili po neandrtálcích, zvyšuje imunitní odpověď proti koronaviru a chrání organismus před těžším průběhem. Jiný naopak zase jeho riziko zvyšoval – záleží, který z genů daný pacient měl,“ říká Jan Pačes, Ph.D., vědec z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky.
Neandrtálci jsou nejbližší příbuzní současného člověka, tedy Homo sapiens sapiens. Tyto druhy se spolu částečně křížily, proto v lidské DNA lze najít i kousky DNA neandrtálců. Nyní podle Pačese probíhá výzkum, jaký vliv by mohla mít zděděná neandrtálská DNA na současné nemoci. Geny našich předků však ovlivňují i to, s jakými zdravotními neduhy se potýká současná populace. Například narůstající počty obézních lidí jsou jejich přímým důsledkem.
„Náš organismus je stále geneticky uzpůsobený pro lovce a sběrače, kteří se například s rafinovanými cukry ve své stravě vůbec nepotkávali. Také je nastavený tak, aby v dobách přebytku ukládal energii do zásob na doby, kdy bude nouze. Problém je, že v přebytku žijeme stále, a tím pádem nevyhnutelně tloustneme. Náš životní styl jednoduše neodpovídá našim genetickým předpokladům,“ říká Jan Pačes.
Možnost, že by se lidský organismus geneticky přizpůsobil současnému prostředí, je podle něj malá už kvůli velikosti lidské populace a neustálé migraci.
„I v případě, že by se taková změna u nějakého jedince objevila, nemá šanci se přirozeně rozšířit. V přírodě k tomu dochází ve chvíli, kdy určitý druh žije ve specifických podmínkách odděleně od ostatních, a mutace se během generací rozšíří mezi celou jeho populaci. To však v situaci, kdy na zemi žije 8 miliard lidí a svět je propojený více než kdy jindy, není reálné,“ vysvětluje Pačes. Přestože dnes již vědci umí lidskou DNA upravit, etická pravidla jim v tom brání. Stále totiž podle Pačese nejsme schopni dohlédnout, jaké důsledky by podobné změny v lidském genomu měly v budoucnosti. „Představme si, že změníme lidskou DNA tak, aby náš organismus nevytvářel tak snadno zásoby tuku. To by v současné době mohlo být velice pohodlné. Nicméně po určité době může přijít znova doba ledová, a náš druh bude najednou v obrovské nevýhodě, protože na dané prostředí nebude připravený. Jak se říká‚ tlustí budou hubení a hubení budou studení,“ uzavírá Jan Pačes.
