Vesmír je nekonečný. Toto tvrzení považujeme za pravdivé, a většina z nás se ho nesnaží vyvrátit.
Tématu se věnoval web livescience.com s tím, že ve skutečnosti však není nutně nekonečný jen proto, že nedokážeme nalézt jeho konec nebo ho nějak identifikovat. Dříve lidé možná také předpokládali, že oceány jsou nekonečné – jednoduše nebyli schopni postavit plavidla, která by mohla doplout až na jejich konec. Domněnka o nekonečnosti vesmíru tedy může být kdykoli vyvrácena.
„Z hlediska naší současné technologie a znalostí není možné vidět konec vesmíru ani s nejmodernějšími teleskopy. Důvodem je, že od Velkého třesku, který se podle vědců odehrál před 13,8 miliardami let, jsme zatím zachytili pouze světlo hvězd, které jsou od nás vzdálené méně než 46 miliard světelných let. Pokud něco přesahuje tuto hranici, nemůžeme s jistotou tvrdit, co se tam nachází – to se ukáže až s časem nebo dalšími objevy a výzkumy. Nicméně astronomové věří, že za hranicí viditelnosti se nachází nekonečné množství jiných galaxií, a teoreticky by tedy vesmír nemusel mít žádný konec,“ uvádí web livescience.com.
Na počátku všeho – jak to bylo?
I přesto, že se dnešní vědci shodují, že vesmír pravděpodobně vznikl Velkým třeskem, stále existuje neshoda ohledně toho, co předcházelo tomuto události. Do čeho se vesmír rozpíná? A pokud se někam rozpíná, není možné tvrdit, že je nekonečný, protože ten prostor, do kterého se rozpíná, je ve skutečnosti nekonečně větší než samotný vesmír jako celek.
Vesmír. Zdroj: Wendy Wei ze služby pexels
Platí také, že i když se vesmír neustále rozpíná, to neznamená nutně, že má pevné hranice, ačkoli se mohou neustále měnit. Po mnoho let astronomové pracovali s teorií, že konečný vesmír by měl kulový tvar, zatímco nekonečný vesmír by byl plochý. Zde se však objevuje paradox – pozorování teleskopy a dostupná měření ukazují, že vesmír je rovný jako plocha. Tuto teorii používáme dokonce i v matematice při kreslení rovnoběžek. Pamatujeme si, že nám říkali, že se nikdy neprotnou, protože běží nekonečně dlouho ve stejné vzdálenosti od sebe. Kdyby byl vesmír kulatý, nutně by to vedlo k úvaze, že se někde, byť možná velmi daleko, tyto rovnoběžky protínají.
„Současná věda a existující pozorování a výpočty spíše naznačují, že ve vesmíru není žádné prostorové zakřivení a rovnoběžky nemají šanci se kdykoli potkat. Přesto astrofyzik Thomas Buchert z univerzity v Lyonu přišel s velmi zajímavou myšlenkou, jak tento problém vyřešit i při uvažování o konečném vesmíru. Nakreslil si na papír dvě rovnoběžné přímky, pečlivě od jednoho okraje k druhému, tak aby mezi nimi vytvářely pravý úhel. Poté papír svinul do tvaru válce. Bylo zřejmé, že rovnoběžky se nekříží ani se neoddalují, ale každá vytváří kružnici s obvodem, který je dokonale rovnoběžný s obvodem druhé rovnoběžky,“ píše se dále na webu livescience.com.
Avšak protože každá přímka na papíru nemusí nutně svírat devadesátistupňový úhel s okrajem, astronom vyřešil situaci spojením obou konců válce. Tím papír získal tvar donutu – podobný americkému typu koblihy s otvorem uprostřed. Tento tvar umožňuje, co se zdálo nemožné – i přes jasně definované hranice se rovnoběžky v donutu skutečně nikdy neprotnou, ale budou neustále putovat podél svých vlastních os donekonečna.
Po mnoho let se přistání na Měsíci stalo terčem konspiračních teorií, které ho zpochybňují
Takže konečně začínáme pronikat do podstaty našeho vesmíru? Teorie donutu je stále velmi mladá a trpí řadou nedostatků, se kterými se vědci musí vypořádat. Je možné, že se ukáže, že tato teorie není zcela správná nebo nesplňuje jiné požadavky, a tak budeme znovu na začátku naší hledání. Navíc stále nemáme vysvětleno, co by se mohlo nacházet mimo prostor donutového vesmíru, pokud tam vůbec něco je.
Odpůrci této teorie však také nejsou schopni vysvětlit, kam se vesmír rozpíná. Stále platí, že za hranicí 46 miliard světelných let jednoduše nemáme žádný výhled a může tam být cokoli.
