Věříte v předpovídání budoucnosti? Seriózní věda se k těmto jevům staví většinou dost zdrženlivě, ale mnoho lidí je přesvědčeno, že „něco je.“
Je možné brát vědmy, telepaty či média komunikující s duchy vážně, nebo dokonce jejich schopnosti odborně vysvětlit?
Parapsychologie
Parapsychologie zahrnuje nejrůznější disciplíny (telepatie, telekineze, mluvení s duchy či předvídání budoucnosti). Průzkumy z posledních let ukazují že až 45 % z 1 293 dotázaných Američanů věří na duchy a démony a třetina dotázaných se vyjádřila podobně, když průzkum probíhal v Británii. Dokonce se ukázalo i to, že celých 23 % Britů alespoň jednou v životě navštívilo vědmu, přičemž víc než polovina z nich jejím slovům věřila a zařídila se podle nich. Zdá se tedy, že velká část veřejnosti je i přes výhrady odborníků ochotna těmto lidem věřit a za jejich služby jim také platit.
Proto je historie zkoumání těchto jevů takřka nekonečná – řada lidí se již v historii pokoušela tyto jevy potvrdit nebo vyvrátit – zatím však s nejistými výsledky. Jedny z prvních zaznamenaných pokusů o zkoumání paranormálních jevů se odehrály v roce 1853. Skupina vědců tehdy zkoumala schopnosti některých lidí například pohybovat nábytkem jen za pomoci síly mysli. A závěry byly poměrně překvapivé – vědci totiž došli k názoru, že skutečně existují lidé, kteří umí svou spirituální energii takto soustředit.
Objektivita na bodě nula
Závěry tohoto výzkumu však byly později rozmetány s odkazy na nevyhovující a neobjektivní podmínky experimentů apod. Podobně marných a rozporuplných studií se uskutečnila spousta a kritika je vždy krátce po zveřejnění znevážila. Přesto už roku 1882 vznikla v Londýně Society for Psychical Research (SPR) neboli „společnost pro tělesný výzkum“, první oficiální instituce zabývající se zkoumáním nadpřirozena. Její fungování však nepřineslo žádné zásadní výsledky.
Odhalení podvodníci
SPR však přeci jen něco dokázala – díky systematickému průzkumu se jí podařilo během následujících let odhalit řadu podvodníků. Za to si však vysloužila kritiku vyznavačů nadpřirozena. S přísnými pravidly posuzobání napřirozena nesouhlasil například ani sir Arthur Conan Doyle, slavný autor Sherlocka Holmese a člen rady SPR. Ten byl velmi nakloněn různých nepřirozeným metodám a přikláněl se také k existenci duchovního světa a posmrtného života. Přes neutuchající výhrady nicméně SPR funguje dodnes, ale hmatatelný důkaz nadpřirozených schopností dosud nenalezla.
Zlaté časy
Parapsychologie zažívala zlaté časy zejména v 70. a 80. letech minulého století, kdy se odehrál bezpočet pokusů, které měly za cíl potvrdit nebo vyvrátit existenci magických sil. Za nejlepší „vědecký důkaz“ mimosmyslového vnímání se tehdy považoval tzv. Ganzfeldův experiment. Jak probíhal? Vybraný člověk se měl za úkol soustředit na na jeden ze čtyř obrázků a snažit se jej telepaticky poslat osobě ve druhé místnosti, jež měla následně uhodnout, o který obrázek šlo. Celková úspěšnost takových pokusů se vyšplhala na 38 %. Pokud by však jasnovidci měli hádat zcela náhodně, šance by měly být nižší – jen 25 %. To mnoha lidem stačilo k tomu, aby uvěřili, že něco jako nadpřirozené síly skutečně existuje.
Kritici však už tehdy poukazovali na závažné chyby v testování. Pokusné subjekty například mohly slyšet, o čem lidé ve druhé místnosti baví, a navíc byly odhaleny nedostatky ve statistickém zpracování.
Moderní zkoumání
Telekinezí a dalšími paranormálními jevy se v roce 1984 zabývala i Národní akademie věd USA. Vědci si kladli za cíl vyhodnotit nejpřesvědčivější důkazy za posledních 130 let a mimo jiné také zkoumat možnosti využití telekineze pro dálkové zneškodnění nepřátelských zbraní. Bohužel ani jim se nepodařilo poskytnout žádné přesvědčivé důkazy nebo výsledky, které by něco prokazovaly. Zdálo se tedy, že pro vědu je problematika nadpřirozených sil minimálně na čas uzavřena. Přesto se nadále našli lidé, kteří byli ochotni tomuto výzkumu zasvětit život. Mezi nimi vynikal především kontroverzní americký akademik Daryl Bem, kterému se v roce 2011 povedl určitý průlom v rámci výzkumu mimosmyslového vnímání.
Předvídání budoucnosti
Bem si pro svůj výzkum stanovil předpoklad, že má-li mít člověk určitou schopnost předvídat budoucnost, musela se vyvíjet desítky tisíc let a má tedy nutně souvislost z nejzákladnějšími lidskými pudy. Výzkum proto prováděl mimo jiné pomocí pornografie. Při pokusu s více než tisícovkou studentů si každého pozval samostatně do místnosti a ukázal mu erotický obrázek. Jakmile si jej dotyčný prohlédl, byl dotyčný student posazen k počítači, na němž byly znázorněny dva závěsy. Bem následně testovanému řekl, že se za jedním z nich se skrývá onen erotický obrázek, a chtěl, aby odhadl, za kterým.
Překvapivé výsledky
Výsledkem bylo, že celkem 53 % studentů se trefilo, což rozhodně nebylo zanedbatelné číslo. Jeho metoda a výsledky působily natolik přesvědčivě, že byl výzkum dokonce publikován v řadě seriózních vědeckých časopisů. Bem na základě svého zkoumání konstatoval, že je možné tvrdit, že někteří lidé skutečně mají schopnost předvídat budoucnost. Vyskytuje se však jen u malého procenta lidí, ale nelze pochybovat o tom, že skutečně existuje. V té době nebylo možné jeho závěry úspěšně vyvrátit, a tak se s tímto výzkumem museli psychologové nějak vypořádat. Podnítil tím však touhu nadále na těchto věcech pracovat a odhalit jejich skutečnou podstatu.
Nemožnost opakování
Již následující rok po uveřejnění studie se Jeffrey Galak s kolegy v rámci šesti experimentů na 3 289 lidech pokusili replikovat výsledky Bemovy práce. Jejích výsledky byly ale zcela odlišné. Pro tento zásadní rozpor se hledala všemožná vysvětlení, a nakonec se ukázalo, že jediný rozdíl spočíval v tom, zda testy prováděl Galak, nebo Bem. Těžko říct, zda si vědec své výsledky vymyslel, nebo měl prostě jen zvláštní štěstí, ale jisté je, že to celý výzkum položilo na lopatky. Jeho práce byla stažena a zpochybněna.
I dnes parapsychologové neustále přicházejí s novými „důkazy“ o nadpřirozenu. Většina seriózní vědecké obce je však nebere vážně. I když velká část populace stále některým podobným praktikám věří, aktuálně neexistuje solidní vědecký důkaz o tom, že parapsychologie skutečně funguje. Možná se to někdy podaří, možná prostě zůstanou tyto „věci mezi nebem a zemí“ navždy obestřeny záhadou. Věřit ale můžete čemukoliv, vaši osobní zkušenost nic nenahradí.
