Fotbal Zdroj: FAČR

Super League, nebo chcete-li Superliga. Tohle slovo v posledních dnech způsobilo ve fotbalovém světě zemětřesení, jaké nepamatujeme. Skoro si říkám, jestli fotbaloví giganti nemohli s tímhle oznámením přijít o pár týdnů dřív. Minimálně Slavii Praha a lidem okolo českého fotbalu by to značně zjednodušilo situaci kolem skandální dohry dvojzápasu Slavie s Glasgow Rangers. Vždyť kdyby UEFA věděla, před jakým problémem potenciálně stojí, povězte mi. Koho by potom zajímal „Kedel“? Investigativně se na „vznik a zánik“ Superligy podíval náš redaktor Václav Prokůpek.

Pokusím se o shrnutí toho, co se dělo a děje. Samozřejmě to můžou už za pár dní, možná hodin, být informace úplně „mimo mísu“ a podaří se mi naplnit pořekadlo, že není nic staršího než včerejší noviny. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Takže. Jak se vše zrodilo, kdo jsou hlavní hybatelé toho všeho a jak šel čas. Píše se neděle 18.dubna a světlo světa spatřuje zpráva o vzniku tzv. „Super League“. Hvězdné seskupení ekonomicky nejsilnějších klubů Evropy. Soutěž má být nezávislá na UEFA. Přitom chtějí ony zúčastněné kluby dál působit i v domácích nejvyšších soutěžích. Zakládajícími členy jsou Liverpool, Man. City, Manchester nited, Chelsea, Tottenham, Arsenal, Barcelona, Real Madrid, Atlético Madrid, Juventus, Inter a AC Milán.

Účastníků má být celkově 20, postupová kritéria, respektive podmínky, na základě kterých by se počet účastníků doplnil do plnohodnotných dvaceti, ten v ten moment (a ani dosud) není známý. To ale není to úplně nejpodstatnější. Obratem přichází ostrá reakce UEFA. Ta hrozí, že všechny rebelující kluby s okamžitou platností vyloučí ze všech soutěží a to jak klubových, tak reprezentačních. S okamžitou platností z pohledy UEFA znamená už ze v současnosti rozehraných ročníků. To by na dohrání Ligy mistrů i Evropské ligy mělo fatální dopad. Jelikož „rebelové“ tvoří 5 z 8 klubů zbývajících v obou pavoucích. Hrozbou vyloučení ve vzduchu mávají taky jednotlivé národní fotbalové asociace.

V návaznosti na to přichází otázky, jak vlastně probíhající ročník evropských pohárů dohrát. Vyřadit výše uvedené bez náhrady? To by znamenalo titul v LM pro pařížské Paris SG, v Evropské Lize finále mezi Villarrealem a AS Řím. V tu chvíli by ale nastal velký problém, co ze sponzorského plnění týká. A nejenom něj, samozřejmě ani televizní společnosti by neskákaly trojité Rittbergery radostí. Smlouvy jsou totiž zpravidla uzavírány na přesný počet zápasů v sezoně a jejich odehrání je podmínkou stoprocentního plnění. De facto totožný, nebo velice podobný problém už fotbalové soutěže, včetně těch pod hlavičkou UEFA, musely řešit minulý rok. A dát si po roce repete, to by mělo k ideálu daleko.

Na stole tak leží například i varianta navrácení již vyřazených klubů do hry. Mohlo by se to v pozitivním smyslu týkat i pražské Slavie. Znamenalo by to ale v reálu vyvrácení sportovních výsledků dosažených přímo na hřišti a byl by porušen základní princip sportovního soutěžení. I tato varianta by tak byla velice nešťastná a i podle všeho jen velmi těžce realizovatelná.

Mezitím zástupci Super League uvádí, že se počítá s takzvanou „solidární platbou“ zbytku fotbalové Evropy. Ta by měla významně převýšit již existující platby stejného druhu ze strany UEFA. Nevím, jestli to tady už proběhlo, ale účastnické kluby podepsaly smlouvu na 23 let. Během té doby by měly zaplatit „chudým“ cca 10 miliard euro, podle současného kurzu eura vůči koruně asi 260 miliard korun.

Zajímavostí je, že zdrženlivé, resp. odmítavé jsou v „první vlně“ kluby z Německa a taky PSG. O důvodech těžko spekulovat. Osobně si myslím, že to nejsou zas až takoví dobráci, jako se doposud tváří a kdyby ve finále dostala Super League zelenou, byl by tam Bayern a spol. rychlostí světla. To se ale, ve světle okolností posledních desítek hodin, už asi nedozvíme. Co mě zaráží, to je naprosté utajení celého projektu. Ano, o nějaké „Superlize“, kde by se potkávali jenom kluboví giganti, se už mluví dlouhé roky. UEFA ale vždycky přišla s něčím, co tyhle choutky ututlalo. No, s něčím. Pravděpodobně s větším balíkem peněz, určitou formou reorganizace, resp. změnou systému přerozdělování peněz (a jejich navýšením) za televizní práva a bylo zase na nějakou dobu po problému. Nebo se to tak minimálně jevilo.

Ale hlavně, a to už je v rovině naprosté skandálnosti, druhou hlavní postavou (společně s bossem Realu Madrid Pérezem) má být Andrea Agnelli, nejvyšší muž Juventusu. Tedy člověk, který byl toho času předsedou organizace ECA, která sdružuje 250 evropských profesionálních klubů. Právě tohle společenství dávalo dohromady nový formát Ligy mistrů. Ten měl jít velkoklubům zase o trošku víc na ruku. Agnelli a další přikyvovali a tvářili se, jak jsou se vším happy. Aspoň v tom duchu se vyjádřil Jiří Vrba, člen tohoto uskupení, jakožto zastupitel pražské Slavie. Agnelli je mj. syn Umberta Agnelliho, bývalého majitele Fiatu a pod něho spadající automobilky Ferrari, který zemřel v roce 2004 na rakovinu plic a v době smrti patřil mezi stovku nejbohatších mužů světa.

Mimochodem Agnelli taky před pár hodinami prohlásil, že „si to zatím nechá pro sebe, ale divili bychom se, kolik klubů se u něho jen za posledních 24 hodin potají ptalo na situaci a zajímalo se o podmínky, za jakých by se dalo do soutěže naskočit“. Objevují se i hlasy, že úplný prapočátek úvah o Super League pochází z hlavy Eda Woodwarda. To je současný CEO Manchesteru United (už stihl oznámit rezignaci na tento post k 31.prosinci tohoto roku) a jako náhodou je to taky i bývalý zaměstnanec JPMorgan. To on měl údajně tuto finanční skupinu přivézt k projektu Super League. O jeho roli se toho ale zatím oficiálně tolik nenapsalo a já fabulace radši vynechám.

Než se ale dostanu k samotnému Pérezovi, zmíním ještě jeden důležitý, ne-li klíčový faktor. Fanoušci. Jejich reakce mohla být dost možná větším kormidlem dějin než všechny peníze světa. Kdyby se totiž fotbalová Evropa (myslím tím fanouškovská stránka věci) pro myšlenku, že každý týden uvidí dechberoucí souboje „těžkých vah“ nadchnula, neumím si úplně představit hybnou sílu, která by měla tu moc to celé zastavit. Představte si, že soutěž máte založenou, víte, kdo to celé zaplatí, víte, že dostanete balík a fanoušci napříč spektrem stojí za vámi. Myslím, že v ten moment je to prostě vaše, no matter what.

Jenže se stalo něco, co podle mě zástupci velkoklubů až tak nečekali. Že se bude bouřit UEFA a FIFA, že vytočení do běla budou fanoušci někde v Česku, Bulharsku a Lotyšsku, to by nikoho až tak nebolelo. Ale proti vzniku se staví jak fanoušci, politici, tak i hráčský a trenérský staff oněch klubů. Protestuje se v Londýně před Stamford Bridge, kde fanoušci před úterním zápasem Chelsea s Brightonem brání příjezdu autobusu s vlastními hráči na stadion, ostrou tiskovou zprávu vydává fanouškovská základna Liverpoolu, horlivě tweetuje také tamní Jordan Henderson, šok a opovržení nad jednáním Manchesteru United vyjadřuje na Sky Sports klubová legenda Garry Neville, za hlasité „NE“ se staví Pep Guardiola, vznik Super League v projevu odsuzuje i britský premiér Boris Johnson.

Tady začíná praskat led a blíží se zpátečka. Tohle se (asi) nepovedlo. Minimálně ne teď, ne touto formou.

Jenom tak mimochodem, jakkoliv organizacím UEFA i FIFA v tomhle dílčím boji fandím, je při nejmenším úsměvné, když právě ony mluví o chamtivosti a „nenažranosti“ ostatních. UEFA a FIFA. Hodně pravděpodobně dvě nejchamtivější a nejzkorumpovanější sportovní organizace posledních několika desítek let. Jako by Super League šlo o peníze a UEFA odmítavým postojem bránila hlavně fanoušky. Haha. Všichni hájí svoje zájmy a svoje peníze. Jenom k tomu obě strany volí diametrálně odlišnou cestu. V tomhle případě UEFA s FIFA tu umírněnou, zástupci Super League radikální.

V úterý vyhlašují anglické kluby, že Super League se účastnit nebudou. Prvním v řadě byl Manchester City. Večer následují United, Chelsea, Liverpool, Tottenham i Arsenal. U zbytku osazenstva je ohlášení odstoupení bráno jen jako otázka času. Stupňuje se tlak na rezignaci klubových šéfů Péreze, Agnelliho, deník Marca referuje o rezignaci šéfa Tottenhamu Daniela Levyho, spekuluje se o prodeji Arsenalu.

Ve středu následuje ohlášení konce madridského Atlética a obou klubů z Milána. Prezident Juventusu Agnelli dle agentury Reuters oficiálně oznamuje, že projekt Super League nezačne.

U Florentina Péreze se musím zastavit. Je to první jméno, které je se založením Superligy spojováno (druhou hlavní postavou je, jak už jsme si řekli, Andrea Agnelli, boss Staré dámy). 74-letý prezident Realu Madrid. Tentýž Florentino Pérez, který stojí za vznikem éry „Los Galácticos“. Tedy trend přivádění nejdražších hráčů světa právě do Realu Madrid, tvoření „galakticky“ silného kádru. Zidane, Figo, Ronaldo, Beckham, Cristiano Ronaldo. Tyhle všechny a mnoho jiných přivedl právě on.

Dle posledního žebříčku Forbesu v pořadí 1517. nejbohatší člověk na světě, se jměním v odhadované výši 2,2 miliardy dolarů. Pérez měl být prezidentem Super League. Její vznik odůvodňoval klesající sledovaností, klesajícími cenami vysílacích práv a také ztrátami velkoklubů v posledních dvou sezonách zasažených koronavirem. Jenom pro pořádek, já jsem taky proti SL. Slepé a jednostranné odsouzení ale taky není úplně správně.

O co se Pérez a spol. snažili? O maximalizování výnosů a limitování ztrát z posledních let. Tady ještě dodatek, ano, výnosů. Ne zisků. Podle Simona Kupera, renomovaného britského autora (i sportovní) literatury, budeme-li počítat období od počátku 90.let, jen jeden jediný (!!!) velkoklub je v poměru nákladů a výnosů bilančně v dobrém zisku. Tím klubem je Manchester United, v hodně mírném zisku pak možná Arsenal. Všichni ostatní v čele se City, PSG nebo Realem Madrid „jenom“ utápí peníze v honbě za trofejemi. Současný dluh takové Barcelony vůči svým věřitelům je odhadován na 30 miliard (!!!) korun.

Ale zpátky k tématu. Reálně. Co Manchesteru City, PSG nebo Barceloně dají zápasy s Ludogoretsem Razgrad, Slavií nebo Spartou? Ano, my celý život věříme, že se takového zápasu dožijeme. Aspoň jednou! Vždyť i Jaromír Nohavica zpívá o tom, jak by se chtěl dožít toho, jak Baník poráží Barcelonu. Pro ně to ale jsou zápasy nepotřebné, z povinnosti. Nedají jim nic ani finančně, ani sportovně. Navíc je tady doba covidová, prázdné stadiony, brutálně oslabený merchandising. Oukej, finančně krvácí všichni. Ale smetánka pořád nejvíc. Těm neutíkají miliony, nebo nízké desítky milionů, jak tomu je obecně v českých poměrech. Těm utíkají miliardy a chtějí je zpátky. Ideálně plus nějaké to „bolestné“ k dobru. Takže za mě ano, snahy o Super League jsou zradou, ale ne neopodstatněnou.

Jenom pro představu, pokud byste chtěli vědět, kolik hladových krků musí fotbalové kolosy uživit, resp. jaký sezónní budget k tomu potřebují, tak vězte, že madridské Atlético, jakožto jeden z „nejchudších“ z oné původní dvanáctky, letos operuje s rozpočtem okolo 500 milionů eur. 500 milionů (!!!) eur. Tzn. něco okolo 13 miliard korun. Hodně podobně je na tom Juventus. Ten ale například loni vykázal účetní ztrátu 70 milionů eur. To jsme ale pořád spíš ve spodní části pyramidy. Barcelona, ta Barcelona, která se zdála být loni v létě v naprostém rozkladu, stále potřebuje na utáhnutí sezony asi 800 milionů eur. Přes 20 miliard českých korun.

U Realu, u toho se rozpočet na sezonu 2020/2021 odhaduje na 900 milionů. Ale jak tenhle rozpočet naplnit a nekrást?? Když vítěz Ligy mistrů si přijde na něco okolo 2,5 miliard korun. Vítěz! Super League, finančně krytá investiční společností JPMorgan, nabízela účastníkům podíl z 3,5 miliard euro na sezonu. Vyplacené měly být ve čtyřech úrovních podle „síly značky“. Pro nejsilnější to mělo hodit něco okolo 8 miliard na sezonu. A to bez ohledu na výsledky! Při této vidině to byly celkem jednoduché počty. Klubový Everest Evropy měl 8 miliard důvodů zradit a nehledět na raněné nebo padlé.

Druhá strana mince je samozřejmě ta, že lítost si tyto kluby, alespoň za mě, nezaslouží. S covidem se v propočtech sice nepočítalo, ale to se ony kluby samy dohnaly svým mnohdy finančně naprosto bezmyšlenkovitým soupeřením do nezvladatelné a absurdní finanční roviny, kdy v přestupech lítají miliardy a hráčům se při přestupových rošádách slibují celá království a princezny k tomu. V neposlední řadě jsou jejich finanční problémy otázkou mnohem delší periody, než pouze posledních dvou let.

Jedinou udržitelnou možností, při které se dají přežít další desítky let, je podle mě se dřív nebo později vydat cestou platových stropů, nebo minimálně nějaké jejich formy. Současné pravidlo o finančním fair play je naprostý (a jsem přesvědčený, že nedodržovaný) výsměch. Kvůli takovým, jako jsou City nebo PSG by stropům slušela i tzv. „luxury tax“, daň z luxus, a to po vzoru NBA. Přineslo by to nový náboj a úplně jiný „level“ konkurenčního prostředí.

Je evidentní, že vrcholový evropský klubový fotbal už pomalu, ale jistě i se svými oligarchy, není schopen žít ani na dluh. Ani ten totiž nelze „generovat“ věčně.