iPhone, ilustrační foto. Zdroj: PixaBay.com

Co dnes dělá váš pubertální syn, nebo dcera? Jsou dostatečně online? Netrhá se jim internet? Nemají hlad? Už si dneska čistili zuby?

Někdy si připadám, že pokud někdo ještě nevymyslel aplikaci na vzdálené ovládání rodičů, čeká nás to, a samozřejmě vás taky, v nejbližší době. Jako velký vizionář sociálního úpadku současného světa mládí, tipuju, že se bude jmenovat apka-matka.

WTF? No prostě kámo klikneš a už to jede. Pak už jen posloucháš ten mumraj za dveřmi. Velké výhody této aplikace, která obsahuje mimo jiné příkazy typu nakup, dones, vyper atd., gradují generálním příkazem: starej se o mě aspoň prvních 50 let puberty. LOL. Pravda, někdy se apka sekne a opakuje stále ty samé věty dokola… Nádobí z myčky, vyvenčit psa, uklidit, to jsou jen jedny z mnoha, postupem času se vytrácejících, chybových hlášek. Naše nová apka-matka bude mít jistě i mnoho kritiků, kvůli zbytečným otázkám typu: kamarádi?, ven?, sport?, koníčky?, brigáda? apod.

Můžete mi vysvětlit, jak může někdo propadnout za neúčast při online výuce informatiky? Asi ten blbec kliknul na špatnou záložku, nebo co. A místo stávání se IT expertem, ničil cizí světy společně se svými kumpány v nějaké onlinovce.

Čím víc se zvětšuji možnosti života, myšleno možnosti jak, kde, kdy a s kým trávit nejen volný čas a žít, tím víc se zmenšují naše nároky na sebe sama. Můžu všechno, ale vlastně nepotřebuji nic. Vše co mám ve svém pokoji (bytě) dostatečně uspokojí mé základní potřeby. Že ne? Tak schválně: jídlo – objednám, vztahy – na co – pokecáme online, sex – porno, škola a vzdělání – online, práce – online, zábava – online, cestování – online, kroužky a koníčky – online. A pokud jsem na něco zapomněl a náhodou to nezvládne ani můj PC ani můj chytrý mobil, pak to nepotřebuji, a nebo to pravděpodobně zařídí apka-matka, která ještě vyrostla v jiném světě na jiné planetě.

A jak to tak někdy bývá do hry se občas přimíchá virus. Virus jménem apka-fotr, který nezná všechny předešlé příkazy a jde tvrdě k věci. Velmi často se funkce obou aplikací zaměňují, výjimečně doplňují a ještě výjimečněji prolínají. Tvrdě k věci, nebo taky tvrdě na věc, v tomto případě, myslím pokus o reset puberťáka. Jako rodič jsem myslel, že je potřeba nějakým způsobem nastolit rovnováhu, ale nevěděl jsem jak. Ve skutečnosti to bylo mnohem jednodušší, než jsem myslel. Začal jsem velmi přísně, ale u sebe. Přemýšlel jsem kolik čas v mém životě zabírá držení… Ano, držení telefonu, držení ovladače, držení jazyku za zuby. S prvním dnem prázdnin, a tím pádem koncem online školního pokusu o vzdělávání, zmizel z života našeho syna počítač. Ano, správná námitka, furt má ještě toho „iphone chytrého“, ale když nic, tak ušetříme za elektriku a převedením smlouvy s operátorem, přímo na potomka, taky není špatná volba.

Prvních pár dní se nedělo nic, aby řekl pravdu, zjistil jsem pouze to, že telefon má mnohem slabší repráček než počítač.

Po pár dnech se stal zázrak. Malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro evoluci puberťáka. Rovnováha se začala nastolovat sama. Kolo najednou opustilo kout garáže a po krátkém seznámení se s našimi psy, které máme mimochodem už několik let, došlo i na hru.


Ne né…. je to tak, hru s balónkem a víte kde? Na zahradě. Hustý, my máme zahradu? Jen jsem se usmíval a nechal vše, ať se děje tak nějak samo. Nejen že dítě školou a životem s rodiči povinné, opustilo pokoj, dům i zahradu, ale on se vypravil vlakem za starými kamarády. Ani nevíte, jakou jsem měl radost, když mi po pár dnech řekl, že občas i tajně jezdí za jednou kamarádkou. Ano ano a s menší pomocí a nakopnutím (doslova) přišla i brigáda a nové zkušenosti a nové kontakty a nové pubertální hlášky. Stalo se i to, že děda byl najednou skvělým parťákem do veterán arény a večerní koupání v lomu už nebyla trapárna. K jídelnímu stolu se vrátil talíř a společenská konverzace se vrátila do doby, kdy byli lidi ještě tlupa. I kdyby to byla změna pouze dočasná, ukázala mi, že svět ještě není úplně v pr***i a rovnováha existuje opravdu ve všem. Prostě jen uberte to špatný a toho dobrého přibude samo.

Michal Paděra