Na Azurovém pobřeží je jedno letovisko, které zná každý Čech. Tedy alespoň z kina nebo televizní obrazovky.
No řekněte, kdo by neznal slavnou četnickou sérii ?
Foto z natáčení filmu Četník ze St. Tropez v hlavní roly s legendárním Louis de Funès. Zdroj: Rolf Gebhardt / CC BY-SA 4.0
Saint-Tropez, tato perla Azurového pobřeží se ale dostala do světového podvědomí ještě dříve, než ji proslavil Luis de Funes. Tuto původně poklidnou rybářskou vesničku proslavila již v šedesátých letech minulého století slavná francouzská herečka Brigitte Bardotová. Ta sem poprvé přijela v roce 1956, aby účinkovala ve filmu Rogera Vadima „A bůh stvořil ženu“. A to především díky místní přehlídce zlatých chlapců a rádoby bonvivánů i vyspělých Bardotiných napodobovatelek, kteří plní jedny z nejkrásnějších pláží na celém Azurovém pobřeží ve stylu „nahoře bez“. Brigitte Bardot zde vlastně žije pořád.
Staré dobré časy již sice za uplynulá desetiletí poněkud vybledly, ale St. Tropez přežilo svou slávu a stalo se ještě populárnějším. Stále se může St. Tropez chlubit nálepkou jednoho z nejdražších a nejvyhledávanějších letovisek celého Azurového pobřeží. Zatímco v zimě zde žije asi 5000 stálých obyvatel, v létě restaurace, kavárny a cukrárny téměř praskají pod návalem dovolenkářů. V dnešní době už to ale nejsou pouze bohatí návštěvníci či prominenti.
Na minulou slávu četnických filmů s Luisem de Fenesem narazíte hlavně na stáncích se suvenýry nebo před četnickou stanicí, která je nyní hlavně atrakcí pro turisty. Nová moderní četnická stanice již vypadá poněkud jinak, než když zde “řádil” strážmistr Gruchot.
(Pozn. redakce: Četník ze Saint Tropez „ve francouzském originále Le Gendarme de Saint-Tropez“ je francouzsko-italská filmová komedie režiséra Jeana Giraulta z roku 1964. „Jedná se o první díl ze série filmů o francouzských četnících v hlavní roli s Louisem de Funèsem,“ uvádí Wikipedia.)
Bývalá četnická stanice. (Saint-Tropez (Var, France) – Ancien bâtiment de la Gendarmerie Nationale.) Zdroj: Stefi123 / CC BY-SA 3.0
Podniky, které se třeba jen mihly ve slavném snímku „A bůh stvořil ženu“ s Brigitte Bardot z toho ještě dnes těží. Například podnik Le Club 55, který býval pouze obyčejnou rybí restaurací na pláži Pampellone, je dnes prakticky permanentně obsazen a bez včasné rezervace se tam prakticky nedostanete.
Na druhé straně se toto bláznivé letovisko točí okolo svých výstředních zvyklostí a improvizovaného pouličního divadla na místních promenádách. Možná tuto výstřednost odstartovala spisovatelka Colette ve 20. letech 20. století, když pohoršovala okolní svět procházkami na promenádě s odhalenýma nohama.
St. Tropez není rozhodně místem, kde byste se měli uzavřít před světem a tiše rozjímat. Když budete chtít jen tak pozorovat „cvrkot“ tohoto nejbláznivějšího místa na francouzském pobřeží, zajděte si na drink na pláž Tahiti. Právě zde se prý zrodil zvyk opalovat se nahoře bez. Půvab St. Tropez je dán jednak svou aurou, jednak svými památkami, malebnou architekturou, příjemným podnebím a zlatavými plážemi či v neposlední řadě svou notnou dávkou vyzývavosti.
Z historie
„V roce 599 př. n. l. založili Fókajci z Ionie Massilii (dnešní Marseille) a založili další pobřežní kotviště v této oblasti. Starověké jméno Athenopolis bylo identifikováno jako Saint-Tropez a Plinius starší píše, že patřil Massilianům. V roce 31 př. n. l. vpadli do regionu Římané. Jejich občané postavili mnoho honosných vil v této oblasti, včetně jedné známé jako „Villa des Platanes“ (Vila platanů). Nejbližší osídlení Saint-Tropez ve starověku je doloženo jako Heraclea-Caccabaria, dnes Cavalaire-sur-Mer, ležící na jižním konci poloostrova, zatímco záliv Saint-Tropez byl nazýván sinus Sambracitanus, který pravděpodobně přežívá v názvu osady Les Issambres,“ uvádí veřejný zdroj Wikipedia.
Město vděčí za své současné jméno ranému mučedníkovi svatému Torpesovi. Legenda vypráví o jeho setnutí hlavy v Pise během Neronovy vlády, s jeho tělem umístěným do shnilého člunu spolu s kohoutem a psem. Tělo přistálo na místě dnešního města Saint-Tropez.
Ke konci devátého století, dlouho po pádu římské říše na západě, piráti a korzáři začali sto let útoků a plenění. V desátém století byla založena vesnice La Garde-Freinet 15 km (9 mi) severně od Saint-Tropez. Od roku 890 do roku 972 se Saint-Tropez a jeho okolí stalo arabskou muslimskou kolonií, které dominovala nedaleká saracénská osada Fraxinet; v roce 940 byl Saint-Tropez řízen Nasr ibn Ahmadem. V letech 961 až 963 se v Saint-Tropez skrýval Adalbert, syn Berengara, pretendenta lombardského trůnu, který byl pronásledován Otou I. V roce 972 muslimové ze Saint-Tropez drželi Maïeula, opata z Cluny, za výkupné.
V roce 976 začal Vilém I., hrabě z Provence, pán z Grimaudu, útočit na muslimy a v roce 980 postavil věž na místě, kde nyní stojí věž Suffren. V letech 1079 a 1218 se papežské buly zmiňují o existenci panství v Saint-Tropez.
Saint-Tropez „le vieux port“ (starý přístav). „Od roku 1436 se hrabě René I. („dobrý král René“) snažil Provence znovu osídlit. Založil baronství Grimaud a obrátil se na Janov Raphaela de Garezzio, bohatého gentlemana, který do oblasti poslal flotilu karavel, které vezly 60 janovských rodin. Na oplátku hrabě René slíbil, že občany osvobodí od daní. 14. února 1470 Jean de Cossa, baron z Grimaudu a Grand Seneschal z Provence, souhlasil, že Janov by mohl postavit městské hradby a dvě velké věže, které stále stojí: jedna věž je na konci Grand Môle a druhá je u vchodu do Ponche,“ píše wikipedia.
Saint-Tropez „le vieux port“ (starý přístav). Zdroj: Adrian777 / CC BY-SA 3,0
Město se stalo malou republikou s vlastním loďstvem a armádou a bylo spravováno dvěma konzuly a 12 volenými radními. V roce 1558 byl kapitán města Honorat Coste pověřen ochranou města. Kapitán vedl milici a žoldnéře, kteří úspěšně odolávali útokům Turků a Španělů, pomohl Fréjus a Antibes a pomohl arcibiskupovi z Bordeaux znovu získat kontrolu nad ostrovy Lérins.
V roce 1577 se dcera markýze z Castellane, Genevieve de Castilla, provdala za Jeana-Baptista de Suffren, markýze de Saint-Cannet, barona de La Môle a poradce provensálského parlamentu. Panství Saint-Tropez se stalo výsadou rodiny De Suffren. Jedním z nejvýznamnějších členů této rodiny byl pozdější viceadmirál Pierre André de Suffren de Saint-Tropez (1729–1788), veterán války o rakouské dědictví, sedmileté války a americké revoluční války.
V září 1615 navštívila Saint-Tropez delegace vedená japonským samurajem Hasekurou Tsunenagou, která byla na cestě do Říma, ale byla nucena se ve městě zastavit. Mohl to být první kontakt mezi Francouzi a Japonci.
Busta Saint-Tropez během Bravades. Místní šlechtici byli zodpovědní za vybudování armády, která 15. června 1637 odrazila flotilu španělských galeon; Les Bravades des Espagnols, místní náboženská a vojenská slavnost, připomíná toto vítězství tropeziánské milice. Slib hraběte Reného z roku 1436, že nebude zdaňovat občany Saint-Tropez, byl dodržen až do roku 1672, kdy jej Ludvík XIV. zrušil, když zavedl francouzskou kontrolu.
Záliv Saint-Tropez byl až do konce 19. století znám jako Grimaudský záliv.
Během roku 1920 Saint-Tropez přitahoval slavné osobnosti ze světa módy, jako jsou Coco Chanel a Elsa Schiaparelli. Během druhé světové války zahájilo vyloděním 15. srpna 1944 spojeneckou invazi do jižní Francie, operaci Dragoon. V roce 1950 se Saint-Tropez stal mezinárodně proslulým jako prostředí pro takové filmy jako A Bůh stvořil ženu, ve které hrála francouzská herečka Brigitte Bardot.
V květnu 1965 havaroval v zálivu předvýrobní letoun Aérospatiale Super Frelon a zahynul jeho pilot.
4. března 1970 francouzská ponorka Eurydice s domovským přístavem Saint-Tropez zmizela ve Středozemním moři s 57 členy posádky na palubě po záhadné explozi.
Anglická rocková skupina Pink Floyd napsala píseň „San Tropez“ po městě. Saint-Tropez byl také zmíněn v hitu Davida Gatese „Took the Last Train“ z roku 1978, v „Tour de France“ od Kraftwerk a v „Permanent Vacation“ od Aerosmith. Rappeři jako Diddy, Jay-Z, 50 Cent a J. Cole odkazují na město v některých svých písních jako na oblíbenou prázdninovou destinaci, obvykle dosažitelnou jachtou. DJ Antoine napsal píseň „Welcome to St. Tropez“.
Citadela Saint-Tropez. Zdroj: André Payan-Passeron / CC BY-SA 3,0
„Mottem Saint-Tropez je Ad usque fidelis, latinsky „věrný až do konce“. Po době temna drancování francouzské riviéry se Raphaël de Garesio 14. února 1470 vylodil v Saint-Tropez s 22 muži, prostými rolníky nebo námořníky, kteří opustili přelidněnou italskou riviéru. Znovu vystavěli a znovu osídlili oblast a výměnou za to jim zástupce „dobrého krále“, Jean de Cossa, baron z Grimaudu a Seneschal z Provence, udělil různá privilegia, včetně některých dříve vyhrazených výhradně pro pány, jako osvobození od daňového statusu a práva nosit zbraň. Asi o deset let později stála na stráži velká zeď s věžemi, která chránila nové domy před námořním a pevninským útokem; Asi 60 rodin vytvořilo novou komunitu. Dne 19. července 1479 byl podepsán nový Home Act, „charta znovuzrození Saint-Tropez“,“ dodává veřejný zdroj.
Současnost
Nyní je perla Azurového pobřeží St. Tropez spíše vyhledávanou turistickou destinací pro solventní celebrity z celého světa. V místním přístavu pravidelně parkují jachty známých Hollywoodských heců, hereček či světově známých zpěváků. Mezi osobnostmi, které hojně a pravidelně navštěvují tuto lokalitu patří také šejkové z Arabských emirátů, kteří parkuji své honosné jachty v místním přístavu a oplývají bohatstvím, které dávají patřičně najevo.
Legendární přímořské městečko Saint-Tropez, které ve světě proslavili především legendární četnické komedie, jak již bylo v článku zmíněno jezdí každoročně navštěvovat tisíce turistů z celého světa. Dokonce ani v době covidové pandemie návštěvnost dané přímořské lokality údajně nějak výrazně nepolevila.
Použité zdroje: zajimavaevropa.cz, Wikipedia
Text/překlad: Jana Horká & redakce UdálostiExtra.cz
