Vodáci na řece. Zdroj: Michal Paděra

Bylo 1. července a protizávaží na závorách vodáckých kempů, už si tlačilo svůj letní důlek. Vodák před 30 lety hledal svoje místo u řeky.

Místo, kde by vyšlapal trochu trávy na své áčko, udělal malé ohniště a zapíchnul rýč. Víte, že zapíchnutý rýč u vodáků tenkrát znamenal, že v lese je volno? Jasně, rýč vozili jen ti, co nejezdili na těžko, nebo ti, co měli rýč, pádlo, prkýnko, kytaru a rozfoukávač ohně v jednom.

No nic, dnešní anti vodák hledá bistro s vyvolávacím systémem blízko teplé sprchy na golfovém greenu, kde postaví svůj 4+kk. V půjčovně drapne kus plastu a místo sady na lepení, dostane pár víček z PETlahví a zapalovač. Instruktáž, pokud je, zpravidla obsahuje info, co neztratit, kolik zacvakám, až se cvaknu a vše mi uplave, kde se ožrat, kde mají otevřenou hospodu, až budou ostatní hospody zavřené apod. Důležitá informace, že pádlo patří tím placatějším do vody a vesta je fajn na opření při opalování, je přibalena v loďáku, který se využívá hlavně pro chlazené alko tažené za lodí.

Možná byste se divili, kolik Google vodáků narazí na zásadní problém, a sice, kde je předek lodi… Kam se jede, je celkem jasné většině už při prvním pokusu nasednutí na loď v proudu.

Kvalita vody je pořád stejná, ale abych byl upřímný, neumím si představit, že si zase jako tenkrát když mi bylo 7, čistím zuby nad Českým Krumlovem. Dneska je v té řece tolik vodáků a chlastu, že by mi místo piva ráno na spravení stačilo zase si jen vyčistit zuby. Možná bych umístil ceduli čištění zubů vhodné jen pro osoby starší 18 let. A taky před jízdou nepolykat vodu s pastou nebo tak něco.

Ale teď vážně. Povznesme se nad to, kam až se dostalo rádoby vodáctví na českých a moravských řekách. Každá voda má svou duši, kouzlo a jedinečnost. Ať malý potok nebo velká dravá řeka, zaslouží si respekt.

První rada zní: Dívejte se na řeku jako na něco, co vás převyšuje a chovejte se k ní, jako k mámě, nebo jako ke svému vzoru. Učte se od ní a budete překvapeni, jakou změnou možná projdete. Píšu možná, protože jsou určitě mezi vámi i úplně normální hovada, který prostě jedou vodu. Každopádně jdeme dál.

Rada číslo dvě. Když vidím jez, zastavím. A když to pod ním vypadá, jako by se každou chvíli mělo vynořit ufo, tak tam prostě nejedu. Pokud teda nejsem anti vodák, který pošle raft dětí, aby je obětoval vodáckému bohu Čochtanovi, a pak je zachraňoval. Než tohle uděláte, tak dopijte pivo, protože to bude vaše poslední a nikdo nechce mít na pomníčku u jezu napsaný: „Franta si myslel, že je to v pohodě. Nechal tady ženu, dvě děti a nedopitý pivo. RIP. To, že nesjedete jez na Vltavě, Sázavě, Moravě, Lužnici apod., z vás nedělá o nic menšího anti vodáka, než ve skutečnosti jste. Shrnuto… Vidím jez, nevím, jestli na to mám, hodím tam svoje ego, hodím na to bobek a přenesu to.

Být anti vodák není nic špatného. Patří to k naší době, k našemu světu. Objevujte přírodu, bavte se s přáteli, ale nechte řeku, ať si může zachovat důstojnost a važte si jí.

Závěr článku patří všem, co znají laminát, zelený hadrový loďáky, dřevěný pokovovaný pádla, každodenní lepení třísložkovým lepidlem, vaření v kotlíku, sr…í v lese, noční koupání pod jezem, večerní ohýnky s kytarou a kamarády. Vzpomeňte si, jaký to všechno bylo a jaká byla řeka a příroda kolem skvělý parťák a učitel. Šiřte tu vzpomínku kolem sebe mezi všechny, co chtějí poslouchat, ať se z těch našich krásných řek nestávají prodejný dě.ky pro půjčovny a plovoucí bary.

Vodákům a i těm anti vodákům AHOJ. „Když vlny se valí a peřeje řvou…

Autor: Michal Paděra

No Article rating
0 Reviews
Jak se vám líbil tento článek? Můžete jej ohodnotit...
  1. Wow!
  2. Super
  3. Hmm
  4. Nic moc
  5. Hrůůůza