Jak zjistit původ a historii vašeho příjmení? Rozhodně nejste jediní a ani poslední, kdo nad tímto tématem přemýšlí či v budoucnu přemýšlel.
Tématu vznik a původ příjmení se dnes věnovala redakce magazínu UdálostiExtra.cz s tím, že než-li si na tuto otázku odpovíte obecně je potřeba vzít v potaz okolnosti vzniku konkrétně vašeho příjmení. Z hlediska historie můžeme začít tím, že samotná příjmení si lidé začali dávat zhruba od 14. století. Důvodem bylo rozlišení osob se stejným jménem žijících v jedné oblasti. Nejednalo se o příjmení dědičná, nýbrž se mohla měnit například během svatby, stěhování, při změně povolání nebo dle charakteristiky, na základě které příjmení vzniklo.
Na internetu lze nalézt relativně hodně portálů vysvětlujících vznik příjmení. Tyto výklady čistě vysvětlují možné přenesení „slova“ v příjmení. Většina webových portálů, které naleznete vysvětlují „česká příjmení“, však až do roku 1918 jsme byli součástí Rakouska-Uherska a právě za té doby došlo k velké migraci obyvatel. Původ aktuálního příjmení tedy nemusí mít vůbec český základ.
„Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla. Často se od něho liší pravopisně či tvaroslovně (např. Rosypal, Sirovátka, Kafka; Nohavica, Stejskal, Stojaspal a podob.) Ustáleně označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci, přecházejí (u některých jazyků v přechýlené podobě) na manželku a na dcery. Při sňatku se však snoubenci mohou dohodnout, že si žena ponechá své dosavadní příjmení, popřípadě že ženino příjmení budou používat oba manželé, respektive jejich děti),“ uvádí k tématu Wikipedia.
„Příjmení (i rodná jména) mají v češtině, slovenštině a jiných slovanských jazycích zpravidla různé tvary podle pohlaví, tedy se zde uplatňuje přechylování z mužské na ženskou podobu příjmení. V jazycích velkého počtu národů však žádný rozdíl mezi pohlavím nositele příjmení není, čímž často vzniká rozdíl vůči tvorbě obecných podstatných jmen. Např. německá podstatná jména Müller (mlynář), Müllerin (mlynářka) dala vznik pouze příjmení Müller. V češtině se přechylování děje nejčastěji pomocí přípony -ová. Ženská podoba původně německého příjmení Müller je tedy Müllerová. U českých příjmení vzniklých z přídavných jmen se přechyluje podle gramatiky, tedy záměnou koncovky -ý za -á: Dlouhý, Kinský – Dlouhá, Kinská,“ píše dále zdroj internetové encyklopedie.
Dědičnost příjmení v rodinách byla nařízena až patentem císaře Josefa II. v roce 1780, kdy povinné používání bylo zavedeno o 6 let později. Je naprosto jasné, že vaši předkové mohli mít příjmení úplně jiné, než nyní máte vy. Zjistit jaké příjmení měli vaši předkové nemusí být vůbec obtížné. V případě vypracování rodokmenu se snadno můžete dostat několik set let zpátky. Obecně faktorů, které mají za dočinění dnešní podobu vašeho příjmení, je hned několik.
Příjmení spadající do této skupiny se charakterizují fonetickou podobou s příjmením jiných. Obecně je za vznikem příjmení právě fonetická či grafická podoba. Velký vliv měla samozřejmě různá jazyková a písařská úroveň tehdejší administrativy. Zapisující příjmení napsal, tak jak jej slyšel či chápal a pravděpodobnost, že si zapisovaný zkontroloval své méno, je takřka nulová. Nyní se zajisté dbá na to, aby příjmení do matrika byla zapisována v autentické podobě, tedy i s použitím znáků, které neodpovídají „české“ abecedě.
Příjmení, která nejsou českého původu. Tato skupina je nejkomplikovanější, může totiž obsahovat příjmení, jež:
- není české a nemá ani český ekvivalent, nemá tedy v češtině žádný význam. Příkladem takového příjmení může být třeba Kopp.
- nemá český původ, ale bylo počeštěno a nepřišlo o svůj fonetický přepis. Příkladem může být příjmení Fišer.
- nemá český původ, má však svůj český protějšek, ale významy jsou v každém jazyce jiné. Vhodným příkladem je příjmení Gala.
K počeštění (neboli degermanizaci) příjmení docházelo především kolem roku 1840 a následně po 2. světové válce. Docházelo tak ke změně německého příjmení za český ekvivalent. Pěkným příkladem je Vojtěch Náprstek, rozený Adalbert Fingerhut.
Jak žijí dvojčata? Neuvěřitelně propojený život dvou osobností
Změna příjmení z nejčastěji německého tvaru na český byla běžná během Národního obrození. Příkladem může být Josef Kajetán Tyl, jehož otcem byl František Till. Své jméno změnil nejprve v roce 1825 na Týl a poté roku 1838 na Tyl.
Před interpretací původu vašeho příjmení je nejlepší začít vypracováním rodokmenu. Následně až na základě zjištěných informací o původu vašich předků je možné přesněji určit původ vašeho příjmení.
