Daniela Haladová (22 let) pochází umělecké rodiny. Malbě obrazů se ve volném čase věnoval její otec i děda.
Přestože vyrůstala v malé vesnici na Domažlicku, našla si cestu, jak se výtvarnému umění, ke kterému má talent, věnovat profesionálně. Pomohlo jí v tom studium základní umělecké školy (ZUŠ) a roční stáž v programu pro nadané děti MenArt.
„K malování jsem byla vedena mým tátou od malička. Na základní uměleckou školu jsem začala chodit někdy ve druhé třídě a skončila jsem po maturitě. Celkem jsem tam byla 12 let. Nejspíš k tomu mám díky naší rodině vlohy,“ říká skromně Daniela.
Na ZUŠ prošla rukama jiného uměleckého klanu – rodiny Šlechtových. Její první výtvarné počiny vznikaly pod dohledem Jany Šlechtové, která kdysi učila i jejího otce. Danielin umělecký život nejvíc ovlivnil Jan Šlechta, syn paní Šlechtové. Také on vedl výtvarné hodiny na ZUŠ. Spolu s ním absolvovala rok ve stipendijním programu MenArt. Třetí člen rodu Šlechtových Igor Šlechta ji připravil na teoretickou část přijímacích zkoušek na vysokou školu.
Kromě malování má blízko také k tradicím. Více než 16 let vystupuje jako tanečnice a sborová zpěvačka s chodským souborem Mrákov, se kterým objíždí folklorní festivaly po celé Evropě. Už při studiu střední školy ji napadlo, že by se svým výtvarným talentem jednou mohla živit. Proto uvítala nabídku svého učitele ze ZUŠ Jana Šlechty ucházet se o místo ve stipendijním programu MenArt, který nabízí stáže nadaným dětem za účasti profesionálních umělců. Do programu se dostala, a měla tak možnost pracovat na vlastních výtvarných projektech pod vedením českého malíře a nositele Ceny Jindřicha Chalupeckého Petra Nikla.
„Techniky, se kterými Petr Nikl pracuje, jsem do té doby vůbec neznala. Hodně mi to rozšířilo obzory. Všechno jsme si mohli vyzkoušet a osahat. Zároveň bylo skvělé promluvit si s někým, kdo se uměním živí,“ dodává Daniela.
Na programu ji lákala právě osobnost Petra Nikla a jeho experimentování s barvou, kterou na barevné plátno nanášejí různé robotické hračky, a vytvářejí tak náhodné kompozice.
„Jsem rád, že jsme společně mohli prožít velmi příjemný čas ‚ve hře‘. Pro mě je důležitější proces, který jsme spolu zažili, než výsledky. Vizuální umění je vždy postavené na velké míře improvizace,“ komentuje mentorování Petr Nikl.
V době, kdy Daniela chodila na MenArt, už věděla, že by chtěla studovat architekturu.
„Mám docela ráda matematiku a technické věci, a tak jsem si říkala, že architektura by mohla být něco pro mě. Na jednu stranu je to obor, který svazují jasně dané normy, ale zároveň nabízí možnost vložit do návrhů něco ze sebe. Zkrátka takové spojení techniky a umění,“ vysvětluje, jak uvažovala o výběru vysoké školy.
Na prestižní fakultu architektury Českého vysokého učení technického (FA ČVUT) se i přes obrovskou konkurenci nadaných uchazečů o studium dostala díky svým bohatým zkušenostem na první pokus. Nyní má za sebou 3 roky bakalářského programu a chystá se na navazující magisterský. Už během studia se jí podařilo vytvořit návrh netradičního bytového domu, který musel být zasazen do trojúhelníkového půdorysu a svažitého terénu. Její projekt nominovala porota do užšího výběru architektonické soutěže Druhá kůže.
„Poslední dobou na umění, jako je tvoření a malování, nemám moc času, plynule jsem přešla k ‚užitnému umění‘ a papír jsem vyměnila za plátěné tašky, které ručně maluju pro své blízké nebo na zakázku,“ říká o svém dalším projektu.
Citace zakladatelky akademie MenArt Dany Syrové
„Uplynulé dva covidové roky výrazně ovlivnily mnoho aspektů v našich životech. Prostor, který nám nabídly pro nečekané bilancování, nás utvrdil v myšlence, že vzdělávání, hledání inspirace, předávání a výměna zkušeností jsou hnacím motorem, který naši společnost posouvá kupředu a dává smysl našemu konání.
PSALI JSME:
První píseň napsala ve 14 letech, nyní se chystá na filmové melodie
MenART, je výjimečná příležitost rok pracovat pod vedením nejvýraznějších osobností svého oboru a zároveň se setkávat se stejně motivovanými pedagogy a jejich studenty z celé republiky. Mít srovnání mimo svou školní bublinu je velmi přínosné. Naším cílem je podpořit celý obor uměleckého vzdělávání a přinést mu nové impulzy. Fakt, že se práci s talenty a jejich pedagogy věnují špičkoví profesionálové, je velmi důležitý, vnáší do celého výukového procesu velkorysost, nadhled a pohled, který přesahuje „jen“ práci na technické či řemeslné stránce. MenART je také o vizích, odvaze a celkových souvislostech oboru.
Význam uměleckého vzdělávání pro společnost je dle mého názoru v současné době nedoceněn. Je to škoda. Chceme dodat uměleckému vzdělávání více sebevědomí. Nejde jen o výchovu špičkových umělců, jde o vklad, který umělecké obory a jejich studium přináší do kvality života těch, kteří se jim věnují. Je důležité, aby tuto roli vnímalo jak ministerstvo kultury, tak ministerstvo školství.“
Citace českého malíře a nositele Ceny Jindřicha Chalupeckého Petra Nikla
„Tvořím prostřednictvím hry. Ta je pro mě základním principem dotazování se po smyslu života. Chtěl bych dětem předvést vznik kresby pomocí mechanických hraček a strojků. Při tomto otevřeném živelném průběhu slučuji výtvarné a zvukově divadelní zážitky. Vznikají nečekané a předem nepromýšlené imaginativní obrazce stop, odkazující k přírodním procesům. Zkoumám možnosti samovolně energických záznamů a schopnosti lidské fantazie, svobodné automatické kresby. Následně vyzvu účastníky k hledání vlastních kreslících ‚partnerů‘. Výsledkem pak bude velká společná automatická kresba. Chtěl jsem sdílet to, co momentálně překvapuje i mě samotného – případ automaticky vzniklých kreseb. Chtěl jsem ukázat, že se člověk nemusí bát pustit své vědomí na ‚procházku‘ do volných prostor, a význam, který pro mě má spontánní jednání, jež není spekulativní a jež participuje na určité vzájemnosti. Podstatné jsou pro mě vzájemné vztahy, které vznikají z přirozenosti, ne z povinnosti.“