Krize středního věku je termín, který se často používá k popisu období nejistoty, které může nastat obvykle ve věku mezi 45 a 65 lety.
Toto období je často spojováno s pocitem, že život rychle utíká, a s otázkami týkajícími se smyslu, účelu a směřování života. Tématu se dnes věnovala redakce našeho magazínu.
Co to znamená, když se řekne krize středního věku?
„Krize středního věku je často spojována s mnoha různými projevy, včetně nespokojenosti s kariérou, manželstvím nebo finanční situací, pocitu ztráty mládí a strachu ze stárnutí. Někteří lidé mohou zažít zvýšenou touhu po změně, zatímco jiní mohou projevovat symptomy depresivního stavu,“ uvádí k tématu web gulu.cz.
Je to skutečná krize?
Ačkoli termín “krize středního věku” je běžně používán, někteří odborníci na duševní zdraví argumentují, že to není skutečná “krize”, ale spíše normální součást stárnutí a růstu. Mnoho lidí prochází obdobím sebehodnocení a přemýšlení o svém životě, aniž by to vedlo k závažné krizi.
Jak se s tím vyrovnat?
Existuje mnoho způsobů, jak se vyrovnat s pocity spojenými s krizí středního věku. To může zahrnovat hledání podpory u přátel a rodiny, práci s terapeutem nebo koučem, změnu kariéry nebo životního stylu, nebo se věnování novým koníčkům a zájmům.
Český pedopsychiatr, prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc., mimo jiné i jeden z autorů knihy o krizi středního věku, vysvětluje pro web ordinace.cz, jak a proč se může projevit: „Připustit si, že procházíme obdobím, kdy nás dosažení toho, po čem jsme toužili, neuspokojuje, či dokonce fakt, že místo období očekávané stability čelíme krizi, je pro řadu lidí destruktivní. Podvědomé obranné mechanismy zpravidla nedovolují podívat se pravdě do očí. Často se tak zdánlivě potýkáme s nejrůznějšími typy potíží, úzkostmi, depresí či vztahovými problémy, za kterými však stojí společný „nepřítel“ – záludně se schovávající krize středních let.“
Tři způsoby, jak se vypořádat s krizí středního věku
- Optimismus: jít stejnou cestou jako dříve a vydržet v nezměněné intenzitě. Vsadit na to, že máme dost sil, abychom krizi porazili, nebo na to, že krize odejde časem sama.
- Přizpůsobení: jít stejným směrem, ale ne stejnou cestou jako dříve – zvolnit tempo a zmírnit nároky. Dát větší prostor prožitkům namísto výkonnosti, relaxaci namísto sebepřemáhání a osobním koníčkům namísto nových pracovních záměrů.
- Nová šance: využít druhé poloviny života jako příležitosti k radikální změně, ať už povahy konkrétní (změna profese, rodinných poměrů, realizace odkládaných zájmů, nové místo či země pobytu) nebo duchovní.
„Neexistuje univerzální optimální řešení a všechna tři možná řešení jsou rovnocenná. Záleží na našem temperamentu, schopnostech, motivaci, nezdolnosti a životních zkušenostech, jakou cestu si vybereme,“ uvádí v krátké citaci MUDr. Hrdlička.
Krize středního věku vs. deprese
„Někteří lidé mohou během středního věku zaznamenat depresi a svůj depresivní stav označují jako krizi středního věku. Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí mají ženy ve Spojených státech mezi 40 a 59 lety nejvyšší míru deprese (12,3%) ze všech skupin podle věku a pohlaví. I počet sebevražd je ve středním věku nejvyšší – tentokrát zejména u mužů bílé pleti,“ píše se dále na webu gulu.cz.
Vyvstává ale otázka: Způsobuje krize středního věku depresi? Nebo způsobuje naopak deprese krizi středního věku? Nebo je deprese v období středního věku s krizí jednoduše zaměňována? „Přesné odpovědi dosud nikdo nezná. Ani vědci neví jistě, zda je krize středního věku oddělená od krize duševního zdraví, ke které může dojít v kterékoli fázi života. Tak jako tak není krize středního věku samostatnou uznanou psychiatrickou diagnózou,“ dodává v krátké citaci web gulu.cz.
Jak se krize středního věku liší od midlife crisis?
„Krize středního věku a midlife crisis jsou obecné termíny používané v různých jazycích (český a anglický) k popisu stejného jevu. Oba termíny odkazují na období nejistoty a sebehodnocení, které může nastat v životě jedince, obvykle ve věku mezi 45 a 65 lety. Toto období je často spojováno s pocitem, že život rychle utíká, a s otázkami týkajícími se smyslu, účelu a směřování života,“ píše k tématu zahraniční web psycnet.apa.org.
Mužská osamělost: neviditelná epidemie
„Nicméně, jak se projevuje a jak je vnímána, může se lišit v závislosti na kulturním kontextu. Například některé studie naznačují, že existuje jen málo důkazů o výskytu krize středního věku v japonských a indických kulturách, což vyvolává otázku, zda je krize středního věku hlavně kulturním konstruktem,“ doplňuje web.
Ať už je krize středního věku považována za mýtus nebo realitu, je důležité si uvědomit, že pocity nejistoty a sebehodnocení jsou normální součástí života. Klíčem je najít zdravé způsoby, jak se s těmito pocity vyrovnat, a využít tuto příležitost k růstu a sebepoznání.
