Místa, která by měl každý v životě vidět, bývají většinou města vyhlášená svou krásou, neporušené kouty přírody nebo pozoruhodné stavby.
Bohužel však bychom měli alespoň jednou v životě vidět i místa, která jsou připomínkou nejstrašnějších okamžiků v dějinách lidstva. Návštěvu těchto míst bychom neměli opomenout proto, aby památka zavražděných nezmizela a vzpomínka na zločiny zůstala stále živá jako varování pro budoucí generace. Tématu se věnovala Jana Horká a cestovatelský web zajimavaevropa.cz.
Takovým místem je památník bývalého koncentračního tábora Osvětim-Treblinka (Auschwitz-Birkenau), ležící asi šedesát kilometrů západně od Krakova.
Tajemná chebská podzemí. Nacistická továrna či UFO?
První tábor byl zřízen nacistickým Německem v roce 1940 na místě původního vězení pro polské důstojníky. Původní areál, zvaný Auschwitz I byl v roce 1941 rozšířen o vyhlazovací tábor Birkenau (Auschwitz II) podle vesnice Březinka. Ten patřil mezi největší nacistické vyhlazovací tábory. Má se zato, že v tomto táboře zabili nacisté více jak milion osob. Z toho asi 90% byli Židé v rámci konečného řešení židovské otázky.
Strážní věž v táboře Auschwitz I. Zdroj: Raduz na projektu Wikipedie (volné dílo)
„Naše prohlídka by měla začít v původním táboře v Osvětimi (Auschwitz I), u slavné brány s nápisem „Arbeit macht frei“. Mezi zdejšími 16 bloky se nachází blok 11, který sloužil jako vězení, v němž byli vězni mučeni k smrti za prohřešky proti řádu tábora. Právě v tomto bloku nacisté poprvé vyzkoušeli použití smrtícího plynu Cyklon B pro masové zabíjení lidí. V roce 1941 zde byla vybudována plynová komora, kde bylo zavražděno více jak 60 000 vězňů. Tato komora ještě stojí jako dokument nacistických hrůz,“ uvedla Jana Horká.
Druhý tábor, Auschwitz II-Birkenau byl určen jako tábor pro „konečné řešení“. „Byla sem zavedena vlastní kolej a vytvořena rampa, nyní známá jako symbol celého tábora. V pozadí byly vystavěny plynové komory, maskované jako sprchy, společně se čtyřmi pecemi na spalování těl. V tomto táboře bylo údajně zavražděno nejméně 700 000 lidí. Zbylé oběti tábora zemřeli na podvýživu, nemoci nebo byli zabity příslušníky SS, kterých pracovalo v táboře na 6 000. Z tohoto strašného místa se do dnešních dnů zachovaly převážně obvodové zdi, protože s blížícím se koncem války se vedení tábora pokusilo zahladit všechny stopy,“ konstatovala.
Méně známý, ale rozhodně hodný návštěvy, je pracovní tábor Auschwitz III-Monowitz, známý jako Buna. „Tento tábor byl přistavěn k halám na syntetický benzín a různé chemikálie koncernu I.G.Farben se záměrem využít otrocké práce vězňů pro provoz továrny. Pracovníci zde byli drženi ve strašných podmínkách a slabší byli pravidelně posíláni na smrt do Birkenau. Zdejší výroba se však nikdy nestala efektivní a to zejména kvůli neustálým sabotážím, jako jediného možného odporu vězňů,“ dodala závěrem Jana Horká z cestovatelského webu.
Co míní veřejné zdroje…
Auschwitz, Konzentrationslager Auschwitz (poslech) koncentrační tábor Osvětim, byl komplex německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů fungujících během druhé světové války na území anektovaném Třetí říší na jihozápadě Polska po jeho obsazení roku 1939. Nazývá se podle města Osvětim v Malopolském vojvodství v Polsku.
„Původní tábor Auschwitz I byl založen v bývalých kasárnách ve městě Osvětim (německy: Auschwitz, polsky: Oświęcim) přibližně šedesát kilometrů západně od Krakova na území provincie Slezsko. Následně byl vybudován nedaleký Auschwitz II neboli Auschwitz-Birkenau, jeden z největších nacistických již zmiňovaných vyhlazovacích táborů nazvaný podle vesnice Březinka (polsky: Brzezinka, německy: Birkenau). Auschwitz III označuje pracovní tábor Monowitz-Buna, kromě těchto tří základních patřila do komplexu i řada dalších pobočných táborů,“ uvádí v krátkém výpisu Wikipedia.
První tábor byl Německem zřízen na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro Poláky (inteligence, odbojáři), ale v létě roku 1941 nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky (holokaust).
Velitel tábora, Rudolf Höss (či Rudolf Höß), při norimberských procesech uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau však v tomto táboře zahynulo 1,4 milionu lidí, z nichž přibližně 90 % byli Židé prakticky ze všech evropských států. Většina obětí byla zavražděna v plynových komorách areálu Auschwitz II plynem Cyklon B; smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a pseudolékařskými experimenty.
„V roce 1947 založilo Polsko k uctění památky obětí muzeum na místě prvních dvou táborů. Do roku 1994 prošlo branou s nápisem „Arbeit macht frei“ („Práce osvobozuje“) na 22 milionů návštěvníků – každoročně přibližně 700 tisíc. Dne 27. ledna se každoročně během Mezinárodního dne památky obětí holokaustu připomíná osvobození Auschwitzu Rudou armádou pod velením maršála Koněva ze stejného dne roku 1945,“ píše Wikipedia.
Osvětim. Zdroj: Wulfstan / CC BY-SA 2.0
Koncentrační tábor Auschwitz sestával ze tří oddělených táborů, které byly římskými číslicemi označeny jako Auschwitz I, II a III. Auschwitz I, jenž byl původním koncentračním táborem, sloužil jako administrativní centrum celého komplexu a za dobu jeho existence v něm nalezlo smrt na 70 tisíc lidí, převážně etnických Poláků a sovětských válečných zajatců. Auschwitz II (Birkenau) byl vyhlazovacím táborem (Vernichtungslager), ve kterém zemřelo nejméně 960 tisíc Židů, 75 tisíc Poláků a přibližně 19 tisíc Romů. Birkenau byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem. Auschwitz III (Monowitz) sloužil jako pracovní tábor společnosti Buna-Werke, která spadala pod koncern IG Farben.
Mimo hlavní tři tábory existovalo přibližně 40 pobočných táborů, z nichž se některé nacházely až desítky kilometrů od hlavních táborů, jejichž obsazenost se pohybovala od několika desítek po několik tisíc osob.
„Stejně jako všechny nacistické koncentrační tábory, byly i tábory komplexu Auschwitz spravovány nacistickou ozbrojenou organizací SS. Velitelem tábora byl do léta 1943 Obersturmbannführer SS Rudolf Höss, jehož poté ve funkci nahradili Arthur Liebehenschel a Richard Baer. Höss o chodu tábora podal detailní popis během poválečných norimberských procesů a ve své autobiografii. Byl oběšen 16. dubna 1947 naproti krematoriu v táboře Auschwitz I. Deník Rudolfa Hösse, sepsaný během zajetí po válce, se stal předlohou pro román Smrt je mým řemeslem Roberta Merleho,“ doplňuje ve výpisu veřejný zdroj.
