Vlasta co by Ducháček v nejlepší formě... Zdroj: Malad Vantes, archiv autora, CS film

Dnes je 130. výročí narození Vlasty Buriana, vlastním jménem Josefa Vlastimila Buriana. Malý Vlastík se narodil právě 9. dubna 1891 libereckému krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi a jeho o pět let starší manželce Marii Burianové rozené Škaloudové v nepříliš malebné liberecké ulici Zillegrasse (nyní Lucemburské). Na místě jeho rodného domu dnes stojí garáže a i dnes to není příliš hezké místo.

V Liberci si malý Vlasta vybudoval svůj vztah k vlastenectví i divadlu. Zásluhu na tom měl hlavně jeho otec, který byl Sokolem a členem ochotnického divadelního souboru. Už jako pětiletý kluk se poprvé Vlastimil postavil na jeviště v malé roli romského dítěte v představení Dráteníček a asi jako sedmiletý hrál malou roli ve Fidlovačce.

V roce 1901 rodina Burianových definitivně opustila Liberec, protože Vlastův tatínek už nechtěl dál žít v německém městě. Odešel do Prahy, kde dostal práci úředníka na potravní čáře. Burianovi zakotvili na Žižkově, kde také Vlastimil dokončil studia.

Škola však nebyla Vlastovi moc blízká, to dokazují i vysvědčení z liberecké České veřejné obecné školy. Počty, mluvnici, sloh nebo pravopis zvládal školák Vlasta stěží. Naopak samé jedničky dostával v kreslení, zpěvu nebo tělocviku. Už tehdy bylo zřejmé, že je muzikální, pohybově nadaný a učitelé ho hodnotí jako velkého neposedu.

Vlasta jako malý chlapec… Zdroj: Malad Vantes, archiv autora, CS film

Vlasta měl velikou zálibu ve sportu. Vynikal zejména ve fotbale (několik let byl brankářem ligového klubu A. C. Sparta), ale také v cyklistice, v tenisu, v plavání, v jezdectví a dalších. Nebyl sport, který by Vlasta za svého života nezkusil. Časem však většina sportovních aktivit ustoupila divadlu. Burian nejprve začal vystupovat ve vedlejších rolích velkých divadel Na Vinohradech a ve Švandově divadle. Na doporučení Karla Hašlera, který si povšiml jeho osobnosti, začal působit v různých kabaretech (Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna, U Deutschů, Montmartr), v nichž se pak již před válkou stal miláčkem místního publika. Pravidelně na jevišti soupeřil se stejně populárním hercem Ferencem Futuristou. Když vypukla 1. světová válka, snažil se jí vyhnout. Po sběhnutí putoval s přítelem a klavíristou Daliborem Ptákem, který ho v jeho kabaretních výstupech doprovázel na piano, po českém venkově. Byl však chycen a uvězněn. Po amnestii si konec války odbyl ve vojenské kapele a opět příležitostně vystupoval v pražských kabaretech.

Několik představení denně na různých místech však nestíhal, proto se divadelní ředitelé dohodli, že už ho nikdo nezaměstná. Posléze, když už se stal slavnějším, si založil vlastní divadlo – Divadlo Vlasty Buriana, které mělo první představení 1. září 1925 v Adrii. Od 17. srpna 1928 se DVB přestěhovalo do Švandova divadla na Smíchově a 19. prosince roku 1930 DVB přešlo do nově vybudovaného paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici. Zde bylo Burianovo divadlo až do května 1945 (nehrálo se v něm už od 1. září 1944, kdy byla zavřena všechna divadla nacistickými okupanty).

Z divadelních prken není daleká cesta k filmu a svého komického nadání ale i pohybového v tomto směru Vlasta náležitě využil již v prvních němých filmech, poprvé to bylo roku 1923 ve filmu Tu ten kámen, tento film se však nedochoval (patrně shořel roku 1929 v atelieru Kavalírka), 1926 to jsou filmy Falešná kočička, aneb Když si žena umíní a Lásky Kačenky Strnadové a posledním němým filmem jsou Milenky starého kriminálníka z roku 1927.

Vlasta co by Ducháček v nejlepší formě… Zdroj: Malad Vantes, archiv autora, CS film

Pro zvukový film ho objevil režisér Karel Lamač. Natočil s ním komedii C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK (setník v. v. František Procházka). Ta odstartovala Burianovu hvězdnou kariéru. Lamač s Burianem natočil ještě komedie ON A JEHO SESTRA (pošťák Jarda Brabec), TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (revident Popelec Hadimrška), LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (dvojrole Františka Lelíčka a portorického krále Fernanda XXIII.), FUNEBRÁK (Vendelín Pleticha), NEZLOBTE DĚDEČKA (Eman Pípa), DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (Jan Ducháček), U POKLADNY STÁL (Kryštof Rozruch).

Dalším režisérem, který s Vlastou hodně spolupracoval, byl Martin (Mac) Frič který s ním natočil 6 filmů, ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (truhlář Antonín Špelec), POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (rytmistr Alois Patera), HRDINA JEDNÉ NOCI (krejčí Florián Svíčička), TŘI VEJCE DO SKLA (trojrole detektiva Vincence Babočky, dobrodruha Leona Webera a ruského knížete Nariškina), KATAKOMBY (oficiál Borman) a KDYŽ BURIAN PRÁŠIL (baron Archibald Prášil).

Ojediněle točil s dalšími předními českými režiséry: s Miroslavem Cikánem (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, PROVDÁM SVOU ŽENU), s Vladimírem Slavínským (RYBA NA SUCHU, ZLATÉ DNO), s Janem Svitákem (PŘEDNOSTA STANICE). Nebo společně s Čeňkem Šléglem a Ladislavem Bromem Burian režíroval komedii ULICE ZPÍVÁ, kde ztvárnil netypickou postavu bývalého klauna Emila Berušky.

K pěti svým filmů natočil německé verze (které byly s úspěchem promítány v německy mluvících zemích) a jeden jeho film vznikl v česko – polské koprodukci (DVANÁCT KŘESEL). Pro Baťovy závody roku 1935 natočil krátkou reklamu ČTYŘI MUŽI NA SILNICI (SLEČNU NEPOČÍTAJE). Mezi filmy, v nichž převážně míval spíše nenáročné komediální role, se vymyká role rytmistra Kylijána v dramatu U SNĚDENÉHO KRÁMU (podle románu Ignáta Hermanna) a role falešného revizora Ivana Alexandroviče Chlestakova v komedii REVIZOR (podle N. V. Gogola). Oba filmy režíroval Martin Frič. V těchto filmech se úspěšně uplatnil jako charakterní herec. Za film U SNĚDENÉHO KRÁMU obdržel od Českého filmového zpravodaje Bílou stuhu. V roce 1942 získal za své herectví Státní cenu u příležitosti narozenin prezidenta Emila Háchy, předávání této ceny bylo zdokumentováno a později bylo její přijetí Vlastovi vyčítáno.

V roce 1944 došlo v jeho životě a v popularitě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci. Po válce byl zatčen Čechy a zavřen do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl velmi ponižován. Poté byl na intervenci Jana Masaryka propuštěn, vyšetřován na svobodě, nakonec jej soud osvobodil. Po negativním ohlasu v tisku byl opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. Nesměl se objevit na divadle, ve filmu. Začal pracovat jako vážný v dolech, tato práce však podlomila jeho zdraví. v letech 1949 až 1950 pobýval na Hříběcí boudě ve Strážném nad Vrchlabím – pracoval zde jako poslíček, vozil rekreanty a léčil si zde bolavou duši – měl za sebou čtyři roky obviňování z kolaborace, několikaměsíční trest i nucené práce v dolech. Z Krkonoš se vrátil na divadelní prkna i na filmové plátno. Poprvé to bylo roku 1950 v Kladenském divadle a rovněž se ukázal ve svém prvním poválečném filmu Slepice a Kostelník, tento film je však protknut agitací a Vlasta je v něm téměř k nepoznání. Roku 1954 se objevuje ve dvou filmech a to ve slavné pohádce Byl jednou jeden král v roli rádce Atakdále, kde ukazuje svou nejlepší poválečnou formu a stejně tak ve snímku Nejlepší člověk. Roku 1955 natáčí svůj předposlední film Muž v povětří, kde vytváří roli vynálezce věčné zápalky Silvestra Čápa a roku 1956 se objevuje v posledním filmu, kde však již nehraje hlavní roli, spíše okrajovou a to ve snímku Zaostřit prosím v roli účetního. Další filmování ze zdravotních důvodů odmítá, objevuji se u něj potíže s chůzí a očima. Aby se uživil, musel hrát i když byl nemocný. Začal jezdit na po zájezdových představeních, na jednom takovém koncem ledna v Lomnici nad Popelkou se nachladil a své poslední představení  v životě odehrál s těžkým zápalem plic. Zemřel na plicní embolii 31. ledna 1962 doma, v blízkosti své věrné manželky Niny Burianové.

Poslední známé foto Vlasty Buriana. Zdroj: Malad Vantes, archiv autora, CS film

Roku 1994 byl na popud spisovatele Vladimíra Justa zproštěn všech obvinění a rehabilitován. Podle marketingového ředitele CS filmu Milana Zachy Kučery neexistuje druhý takový filmový fenomén, jako je Vlasta Burian.  Filmy s ním se těší oblibě už u páté generace diváků a obliba neklesá, spíše se zdá, že v poslední době roste, což dokazuje i raketově rostoucí fanouškovská skupina Vlasty Buriana na facebooku – plná fotografií, scének a reakcí jeho fanoušků, kteří znají a umí zpaměti celé veselé pasáže z jeho filmů. Jednou takovou replikou uzavřeme naše povídání.

Vlastovi je v jistém filmu nabízen šláftruňk a replika zní –  Co si dáváte na noc?

My si dáváme rolety dolů – zní Vlastova vtipná odpověď. A schválně, vzpomenete si, ve kterém jeho filmu to bylo?

0 0 Hlasujte !
Hodnocení článku
Přihlásit k odběru
Upozornit na
0 Komentáře
Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře