Komunistický režim v Československu trval více než čtyřicet let. Byl život v této době skutečně tak špatný, jak se dnes často říká?
Politická a ekonomická situace v bývalém Československu. „Komunistický režim v Československu, který trval od roku 1948 do roku 1989, byl charakterizován politickou diktaturou jedné strany, plánovanou ekonomikou a omezením svobod jednotlivců. Režim kontroloval všechny aspekty veřejného a soukromého života, což vedlo k represi a nedostatku základních svobod,“ uvádí web Prague.org.
V rámci politického systému měla Komunistická strana Československa (KSČ) absolutní moc. Politické opozice byly potlačovány, a to často tvrdými represivními opatřeními, jako byly zatýkání, věznění a dokonce popravy. Ekonomika byla centrálně plánovaná, což vedlo k nedostatkům v zásobování a omezené nabídce zboží. Mnoho lidí muselo stát fronty na základní potřeby, jako byly potraviny a oblečení.
Sociální jistoty versus osobní svobody
„Přestože režim poskytoval určité sociální jistoty, jako byly bezplatné zdravotnictví, školství a zaměstnání pro všechny, tyto výhody byly často vykoupeny omezením osobních svobod a možností seberealizace. Lidé byli sledováni tajnou policií a jakýkoliv projev nesouhlasu mohl mít vážné důsledky,“ popisuje dále Prague.org.
Bezplatné zdravotnictví a školství byly jedny z mála pozitivních aspektů života v komunistickém Československu. Zaměstnanost byla téměř stoprocentní, protože každý měl nárok na práci. Avšak pracovní podmínky nebyly vždy ideální a někteří lidé neměli možnost volně si vybírat povolání. Bylo běžné, že lidé pracovali v oborech, které nebyly v souladu s jejich schopnostmi nebo zájmy.
Kulturní život a cenzura
„Kulturní život v Československu byl pod přísnou kontrolou režimu. Umělci, spisovatelé a novináři byli často cenzurováni a jejich díla musela projít schvalovacím procesem. Svoboda projevu neexistovala a jakákoliv kritika režimu byla okamžitě potlačena,“ dodává Prague.org.
Kultura byla jedním z nástrojů propagandy. Umělci, kteří se odmítli přizpůsobit požadavkům režimu, byli marginalizováni nebo úplně vyloučeni z veřejného života. Zahraniční literatura, filmy a hudba byly často zakázány, což vedlo k izolaci od zbytku světa. Navzdory těmto omezením existovali lidé, kteří se snažili udržovat nezávislou kulturu, i když to bylo často riskantní.
Každodenní život a nedostatky
Život za komunismu byl pro mnoho lidí složitý. Nedostatek spotřebního zboží, potravin a základních potřeb byl běžným problémem. Lidé museli stát ve frontách, aby si zajistili základní zboží. Byty byly často malé a nedostatečně vybavené. Automobily a další luxusní zboží byly pro většinu obyvatel nedostupné.
„Nechci říkat, že byl nedostatek potravin. Byly etapy v tom režimu, kdy musel být lístkový systém. Největším problémem bylo, že nebylo kvalitní zboží. Ten režim nedokázal na pulty obchodů dostat věci, o které měli lidé zájem,“ konstatuje na serveru seznamzpravy.cz tehdejší dobu historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda.
Na druhou stranu, někteří lidé vzpomínají na tuto dobu s nostalgií, poukazujíce na jistotu zaměstnání, dostupné bydlení a určitou formu sociální stability. Mnozí z těch, kteří zažili život za komunismu, vzpomínají na solidaritu mezi lidmi, výraznou slušnost a specifickou atmosféru té doby.
„V osmdesátých letech šli do paneláků lidé, kteří byli součástí vyšší společnosti. Panelák byl lidmi brán jako výrazný pokrok režimu,“ říká dále Svoboda.
Prázdniny za socialismu: nostalgie letních dobrodružství
Bohužel mnoho mladých lidí, kteří se narodili po pádu komunistického režimu po roce 1989 si pouze z těží dokáží představit, co je to komunismus a jak se v něm obyčejným lidem žilo. Bylo za minulého režimu lépe? Kam jsme se od roku 1989 dostali? To jsou otázky diskuze.
A co na to Češi?
„Celkově spokojena je s fungováním demokracie necelá polovina lidí. Konkrétně pouze 48 %, z čehož jen 7 % svou odpověď specifikovalo jako „rozhodně spokojen“, zbytek pak uvedl „spíše spokojen“. Nespokojeno je pak 47 % dotázaných, společnost je tedy očividně rozpolcena. Zbylých 5 % pak uvedlo, že neví,“ napsal k tématu portál eurozpravy.cz již v roce 2014.
„Spokojenost s fungováním demokracie v ČR klesá s rostoucím věkem a zvyšuje se spolu s nejvyšším stupněm dokončeného vzdělání. Častěji ji rovněž vyjadřují lidé považující životní úroveň své domácnosti za dobrou, studenti, podnikatelé a živnostníci, obyvatelé Prahy, lidé, kteří se na škále politické orientace sami řadí k pravici či pravému středu, respondenti, kteří uvedli, že by ve volbách odevzdali svůj hlas ODS, TOP 09 či ANO a občané, kteří důvěřují vládě,“ píše dále portál eurozpravy.cz.
„Výzkum již z roku 2014 , který zveřejnil server eurozpravy.cz se také zajímal názory občanů na nedemokratické formy vlády. Podle 17 % lidí bychom se měli vrátit ke komunistickému způsobu vlády, který naopak 77 % lidí odmítá. Autoritářský režim v čele s jedním silným vůdcem by uvítalo 15 % lidí. Vojenskou diktaturu pak podporuje vůbec nejmenší počet lidí, pouhá 3 %,“ dodává závěrem server eurozpravy.cz.
Nutno podotknout, že uvedená čísla budou aktuálně pravděpodobně o poznání vyšší, neboť mnoho lidí z řad široké veřejnosti již má, jak se lidově říká „plné zuby“ stávající rádoby demokracie, kdy se vládní činitelé obohacují na úkor slušných lidí a občanů České republiky. O rádoby „svobodě slova a projevu,“ a to i toho internetového raději nemluvě, protože ve chvíli, kdy kdokoliv zveřejní jakýkoliv odlišný názor, než -li ten, který si přeje „sama vrchnost,“ je obratem označen za dezinformátora či „fake news“ a podobně. Jak se lidově říká no comment.
