Praktici už ví, jak na telemedicínu. Vzdálená péče však tu osobní nenahradí – jen doplní

Odeslal: Bc. Dominika Cardová Kategorie: Zdraví & medicína 15.09.2020 0 Komentář(ů)
Praktici už ví, jak na telemedicínu. Vzdálená péče však tu osobní nenahradí – jen doplní
© Autorská práva: #pixabay.com by voltamax
Lékařka, ilustrační foto
Videohovor nebo telefonát místo osobního kontaktu s pacientem – každodenní chleba praktických lékařů během koronavirové pandemie, která způsobila boom telemedicíny. Technika pomáhala chránit pacienty a lékaře před infekcí a díky videokonzultacím odpadla i nutnost cestovat za lékařem. Přes všechna pozitiva však podle praktiků stále panuje řada nejasností, co vlastně telemedicína je a jak by měla v ordinacích fungovat. Proto ve spolupráci odborných lékařských společností čerstvě vznikl doporučený postup, podle něhož se praktici nově mohou řídit. I o tom se bude hovořit v kuloárech přeložené Jarní interaktivní konference Společnosti všeobecného lékařství (SVL), která startuje 18. 9. v Praze.

Koronavirová opatření byla velkým impulsem pro užívání telemedicíny, přestože už v nějaké formě fungovala předtím. Nicméně kvůli tomu, že český právní systém pojem telemedicína nezná a kvůli rozvoji různých komerčních subjektů, které se na ní teď snaží přiživit, a přitom žádnou léčbu neposkytují, jsme cítili potřebu dát telemedicíně formu,“ říká MUDr. Cyril Mucha ze SVL ČLS JEP, hlavní autor doporučeného postupu.

Ten nově rozlišuje tzv. telemedicínskou poradnu (TMP) a telemedicínskou konzultaci (TMK). Poradna poskytuje obecné rady neznámému klientovi/pacientovi prostřednictvím webů nebo časopisů a není medicínskou službou, a nemůže být tedy hrazena z veřejných zdrojů. Nesmí se za ni ani vydávat.

Naopak telemedicínská konzultace představuje přímou komunikaci lékaře s pacientem skrz videohovor nebo aplikaci k tomu určenou. Má stejnou váhu jako zdravotnická služba a musí tedy splňovat veškeré její náležitosti, jako je oprávnění k poskytování, existenci skutečné ordinace a podobně,“ popisuje MUDr. Cyril Mucha.

Pro konzultaci se musí lékař i pacient jasně identifikovat a lékař musí mít k dispozici i aktuální chorobopis. Potřebuje také pacientův souhlas s vyšetřením na dálku. Aby bylo zajištěno soukromí a data se nedostala do nesprávných rukou, navrhuje doporučený postup i sadu bezpečnostních opatření. Podle praktiků také pacienti nemohou očekávat, že se většina péče nyní začne dít pouze online.

O vhodnosti konzultace na dálku vždy rozhoduje lékař a pokud posoudí, že je nutné klasické kontaktní vyšetření, pak bude muset pacient přijít. Telemedicínské konzultace budou probíhat pouze v pracovní době,“ říká MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů ČR, který se na doporučeném postupu také podílel.

Podle dokumentu by telemedicína neměla přesáhnout 20 % času praktického lékaře. Doporučený postup praktiků reaguje i na nedostatečné ukotvení telemedicíny v českých zákonech.

 „U pacientů pod pravidelným lékařským dohledem nebo u pacientů s chronickým onemocněním je možné na dálku konzultovat v mezidobí mezi prohlídkami. Vzdálená, tzv. distanční péče v žádném případě nenahrazuje vyšetření lékařem, může je však doplňovat,“ říká doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., předseda SVL ČLS JEP.

Doporučený postup také podle něj praktikům umožní začít vyjednávat s pojišťovnami o zavedení a proplácení nového výkonu telemedicíny. Čeští praktici se v doporučeném postupu inspirovali zejména praxí v Německu, kde je telemedicína už několik let ukotvena v zákonech.

Související příspěvky

Autor článku

Bc. Dominika Cardová
Bc. Dominika Cardová PR specialista a dodavatel textových i obrazových zpráv

Napsat komentář