Libanonská vláda o „tikající bombě” v přístavu věděla léta. Celníkovi, který na problém upozorňoval, se nikdo neozval

Odeslal: Ústav nezávislé žurnalistiky,.z.ú. Kategorie: Hlavní zprávy, Blízký a Střední východ 06.08.2020 0 Komentář(ů)
Libanonská vláda o „tikající bombě” v přístavu věděla léta. Celníkovi, který na problém upozorňoval, se nikdo neozval
© Autorská práva: CC BY-SA 3.0 / Eli
Libanon - mapa
Zatímco se obyvatelé Bejrútu vzpamatovávají z úterní exploze, která zabila přes 100 lidí a zničila půlku libanonské metropole, média začínají hledat jejího viníka. Na sociálních sítích se množí obvinění nasměrovaná k Izraeli, libanonští politici mluví o fatální nehodě. Ukazuje se ale, že výbuch tun dusičnanu amonného v bejrútském přístavu nebyl až tak náhodný. Místní zaměstnanci na hrozící nebezpečí léta upozorňovali úřady. Marně.

Pracoval jsem na počítači, když se ozval první výbuch. Schoval jsem se rychle pod stůl, což byl dobrý nápad, protože druhá exploze byla mnohem silnější,” popsal mi kamarád Matouš, který už několik let žije a pracuje v Bejrútu.

Zažil prý dříve výbuchy bomb v automobilech, ale nic podobného úterní explozi. „Bydlím od přístavu asi 3 kilometry, ale pocitově to vypadalo, jakoby něco vybouchlo přímo v sousedství. Tlaková vlna nám vysklila všechna okna, která nebyla krytá dřevěnými okenicemi. Byla to největší exploze, co jsem kdy zažil,” říká Matouš mírně přiškrceným hlasem. Ví, jaké měl štěstí. Počty obětí úterního výbuchu se vyšplhaly na stovku a zraněných jsou tisíce.

Zatímco vláda vyhlásila výjimečný stav a guvernér metropole Marwan Abbúd vyčíslil škody na 66-110 miliard korun, média se začínají pídit po tom, jak vůbec mohlo k podobné katastrofě dojít a kdo je viníkem?

Není Trump jako Trump

Americký prezident Donald Trump velmi záhy označil výbuch jako atentát. Na sociálních sítích se zase začala množit spekulativní obvinění, že útočil Izrael.

Důvod je nasnadě.

Sousední země mají léta napjaté vztahy, Izraelci vedli s libanonským hnutím Hizballáh dvě války a v posledních měsících se vztahy opět zásadně vyostřily.

Izraelci koncem června v cíleném útoku na předměstí syrského Damašku zabili jednoho z vysoce postavených bojovníků Hizballáhu. Hnutí se snažilo o odvetu náletem u severní hranice Izraele, který ale útok odrazil.

Příznivci Hizballáhu, který je společně s Íránem aktivně zapojený do války v Sýrii na straně Bašára Asada, také nepřímo obvinili Izrael, že může stát za několika tajemnými výbuchy, ke kterým v červnu a v červenci došlo ve strategických íránských vojenských objektech. Obrovská exploze poškodila vojenskou základnu Parchin ve východním Teheránu a požár v podzemním jaderném zařízení Natanz zastavil dočasně obohacování uranu.

Íránská oficiální tisková agentura IRNA standardně obvinila z útoků „nepřátelské země, zejména sionistický režim (Izrael) a USA“, izraelský ministr obrany Benny Gantz na ně reagoval slovy, že jeho vláda není „nutně“ zapojena do každého incidentu.

Na výbuch v libanonském Bejrútu ale Gantz zareagoval mnohem jednoznačněji: „ Izrael se obrátil na Libanon prostřednictvím mezinárodní obrany a diplomatických kanálů, aby nabídl libanonské vládě lékařskou humanitární pomoc,“ napsal ve společném prohlášení s izraelským ministrem zahraničí. Upřímně míněnou soustrast a nabídku pomoci adresoval do Libanonu také izraelský prezident. Tato gesta sama o sobě vyvrací „izraelskou stopu” v bejrútské tragédii, pro deník New York Times jakékoliv zapojení Izraele vyloučil také nejmenovaný izraelský agent.

Izraelci čpavek odsunuli do pouště

Izraelci přitom před několika lety zabránili možné podobné katastrofě na svém území. V přístavu Haifa skladovala zásoby čpavku k výrobě hnojiv nadnárodní firma Haifa Chemicals. Tu vlastní skupina Trump, založená nikoliv Donaldem Trumpem, ale bratry Julesem a Eddiem Trumpovými, kteří nejsou s americkým prezidentem nijak spřízněni.

Trump Group se roky soudila se státem o to, aby mohla dvanáctitunová nádrž se čpavkem  v Haifě zůstat. Izraelský soud nakonec v roce 2017 nařídil nádrž uzavřít a továrnu na hnojiva přesunout do pouště. Z důvodu ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti

Libanonským úřadům mohl jako odrazující příklad sloužit také výbuch v čínském přístavu Tianjin, kde 12. srpna 2015 série explozí zabila 173 lidí a stovky dalších zranila.

Vyšetřování výbuchů ukázalo, že důvodem tragédie byla přehřátá nádoba suché nitrocelulózy, která způsobila první explozi, po které následovala detonace 800 tun dusičnanu amonného.

Na fakt, že v bejrútském přístavu tiká v podobě 2 750 tun dusičnanu amonného časovaná bomba, přitom libanonské úřady upozorňovala média i celní správa už několik let.

Vláda o nebezpečí věděla roky

O tom nebezpečí se vědělo, probírá se to tu roky,” upozornil mě Matouš a jeho slova potvrzuje i analýza internetového portálu Daily Beast.

Ten popsal, jak fatální následky měla kombinace nekompetence, liknavosti a ignorance ze strany libanonských úřadů, ale také z Ruska.

Loď vezoucí 2 750 metrických tun dusičnanu amonného vplula do bejrútského přístavu v září 2013 pod moldavskou vlajkou. Ačkoliv plula z Gruzie do Mozambiku, v Bejrútu cestu přerušila kvůli problémům na moři.

Ukrajinsko-ruská posádka do papírů uvedla, že veze „zemědělské komodity“. Libanonské úřady nicméně náklad dusičnanu amonného používaného k výrobě hnojiv, ale také výbušnin, shledaly příliš nebezpečným a odmítly ho vypustit z přístavu.

Ruský kapitán a 3 ukrajinští členové posádky byli nuceni 10 měsíců zůstat na palubě. Až po opakovaných urgencích diplomatických úřadů soud povolil náklad vyložit. Námořníci do médií uvedli, že si ale měli na kargo sami sehnat kupce, což neučinili. Ruský majitel nákladu Igor Grechuškin přestal komunikovat, přestěhoval se na Kypr a o nejevil o něj zájem.

Bomba, kterou slyšel jen celník

Podle Daily Beast už v červenci 2014 varoval ruský námořní analytik Michail Vojtenko, že loď představuje „plovoucí bombu“. Vojtenko upozornil, že nebezpečné kargo sice libanonské úřady zabavily, ale jeho uskladnění neprovázela žádná zvláštní bezpečnostní pravidla.

Existuje mnoho omezení, předpisů a pravidel, která se musí dodržet, když jde o skladování výbušnin, jako je amoniak, ale oni ten náklad prostě dali do skladu a zapomněli na to,“ řekl médiím Vojtenko.

Nebyla to ale zcela pravda. Na problematický náklad opakovaně upozorňoval tehdejší ředitel libanonského celního úřadu Shafik Merhi. Na soud i úřady zasílal varovné dopisy, v nichž žádal vyřešení uložení nebezpečné látky. Navrhoval, aby soudy nařídily náklad buď odvézt ze země, nebo ho předaly libanonské armádě či prodali soukromé firmě s výbušninami.

S ohledem na vážné nebezpečí, že je zboží v hangáru drženo v nevhodných klimatických podmínkách, znovu zasíláme naši žádost, aby námořní agentura toto zboží okamžitě vyvezla. Je to nezbytné pro zachování bezpečnosti v přístavu,” psal Mehri soudům v roce 2016.

O rok později prosbu opakoval nový ředitel Daher, který žádal, aby soud v dané věci rozhodl s ohledem na nebezpečí, které „uskladněné“ zboží představuje pro jeho zaměstnance.

Celkem poslala celní správa soudům v průběhu několika let více než sedm varovných dopisů. Nikdy na ně nedostala odpověď.

Dusičnan ale musí mít rozbušku

Libanonský premiér Hassan Diab označil výbuch v přístavu za národní katastrofu a slíbil, že „všichni, kdo za katastrofu odpovídají, zaplatí cenu“.

Zvláštní vyšetřovací komise má do pěti dnů předložit soudci zjištění, co mohlo výbuch způsobit.

Samotný dusičnan amonný totiž explodovat nemůže, jak pro HlídacíPes.org potvrdil chemik Jiří Bartl.

Dusičnan amonný se sám o sobě používá jako bezpečná látka. K explozi potřebuje nějakou iniciaci. Aby vybuchl, musí se smíchat s naftou, olejem, zkrátka s něčím, co hoří a pak se to ještě musí odpálit,” vysvětlil Bartl.

Libanonské úřady předběžně zmínily jako možný důvod katastrofy svářečské práce. Už teď začínají Libanonci spekulovat, kdo nakonec bude oním „obětním beránkem”, kterého vláda potřebuje najít.

Libanon v hyperinflaci

Země je už měsíce na pokraji ekonomického kolapsu. Od podzimu minulého roku ztratila libanonská libra více než 80 procent ze své hodnoty, nezaměstnanost stoupá a s obrovskou inflací vyskočily ceny zboží až na trojnásobek. Lidé přestávají mít peníze na jídlo a základní potřeby.

Katarská televize Al-Džazíra komentovala současnou situaci následovně: „Mnoho Libanonců rychle poukázalo, co považují za hlavní příčiny úterního neštěstí – a sice velmi ​​špatné řízení ve zlomeném státě, vedeném zkorumpovanou politickou třídou, která s obyvateli země zachází s opovržením.”

Ve vážné krizi je i politické vedení země. Těsně před explozí rezignoval na funkci libanonský ministr zahraničí Nassif Hitti s tím, že vládě chybí vůle provést potřebné reformy, aby se dostala z vážné hospodářské krize. Stejné důvody měl pro rezignaci i generální ředitel ministerstva financí.

Libanon je jednou z nejzadluženějších zemí světa. Nedostatečná vize jasně daných strukturálních reforem brání Mezinárodnímu měnovému fondu poskytnout krachující zemi finanční pomoc. Spojené státy, EU, ale i například Saudská Arábie zdůvodňují neochotu půjčit Libanonu také postavením hnutí Hizballáh v současné libanonské vládě. Více než dvě stovky evropských politiků vyzvaly v červenci dopisem vedení Evropské unie, aby militantní hnutí zařadila na seznam teroristických organizací.

Vláda nad propastí

Atmosféra v Libanonu byla velmi napjatá i před explozí a pro budoucnost libanonské vlády budou následující dny zásadní.

Úterní katastrofa buď urychlí její pád, ale paradoxně jí může i pomoci. Média, která v posledních týdnech řešila především protesty, které proti vládě a jejímu špatnému ekonomickému managementu probíhají po celé zemi už několik týdnů, se budou soustředit alespoň chvíli na “jiné téma”.

Napětí, které se očekávalo kolem pátečního procesu, ve které měli soudci vynést verdikt nad nepřítomnými členy hnutí Hizballáh, podezřelými z pumového atentátu na bývalého premiéra Rafíka-al-Haririho, může také přebít téma národní katastrofy.

Navíc Libanonu přislíbila finanční pomoc řada světových politiků. Jakkoliv by takové peníze měly být určeny primárně na řešení následků výbuchu, můžou vládě pomoct překonat těžké finanční období.

Tereza Engelová

Autor článku

Ústav nezávislé žurnalistiky,.z.ú.
Ústav nezávislé žurnalistiky,.z.ú. Ústav nezávislé žurnalistiky je nezisková organizace zabývající se poskytováním informací, zpravodajstvím a žurnalistikou. Jehož články jsou publikovány na portále HlidaciPes.org

Napsat komentář